Luisa Henrietta Oranžská
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Luisa Henrietta Oranžská a jeho dopad na různé oblasti společnosti. Od svého vlivu na umění a kulturu až po svůj význam ve vědě a technice, Luisa Henrietta Oranžská zanechal svou stopu v historii a dnes zůstává tématem velkého zájmu. Budeme analyzovat jeho vývoj v čase, od jeho počátků až po jeho současný stav, a prozkoumáme, jak utvářel způsob našeho myšlení a jednání. Doufáme, že prostřednictvím této komplexní analýzy nabídneme obohacující a zasvěcený pohled na Luisa Henrietta Oranžská a jeho význam v moderním světě.
Luisa (také Louisa) Henrietta Oranžská (či Oranžsko-Nassavská) (7. prosince 1627, Haag – 18. června 1667, Cölln), byla rodem nizozemská princezna z Oranžsko-Nassavské dynastie a sňatkem braniborská kurfiřtka a pruská vévodkyně.
Biografie
_-_Louise_Henriette_van_Oranje-Nassau.jpg)
Původ, mládí
Luisa Henrietta, rozená princezna Oranžsko-Nassavská, se narodila jako druhé dítě/nejstarší dcera z devíti potomků nizozemského prince Frederika Hendrika Oranžského a jeho manželky Amálie zu Solms-Braunfels, která jako dvorní dáma Alžběty Stuartovny, manželky „zimního krále“ Fridricha Falckého, následovala svou paní do jejich nizozemského exilu.
Manželství, potomci
V devatenácti letech, 7. prosince roku 1646, se Luisa Henrietta v Haagu provdala za braniborského kurfiřta Fridricha Viléma I., známého jako Velký kurfiřt. Fridrich Vilém poznal domov Luisy Henrietty ještě jako kurprinc během dlouholetého pobytu v Nizozemí a věděl o významném postavení bohaté a vážené rodiny Oranžských mezi zámožnými a pokrokovými Nizozemci. Tímto svazkem doufal Velký kurfiřt zvrátit politické zápolení o Pomořansko ve svůj prospěch.
Během téměř jedenadvaceti let, kdy byla Luisa Henrietta braniborskou kurfiřtkou, podnikla četné cesty mezi Haagem, Královcem, Berlínem a Kleve, následovala svého manžela na polních taženích v Severní válce do Varšavy a až do Jutska ve Švédsku. Doprovázela ho i při lovu i při dlouhých vyjížďkách po jejich braniborských sídlech.
Kromě řady potratů porodila Luisa Henrietta šest dětí, z nichž však matku přežili pouze tři synové:
- 1. Vilém Jindřich (21. 5. 1648 – 24. 10. 1649)[1]
- 2. Karel Emil (16. 2. 1655 Berlín – 7. 12. 1674 Štrasburk),[2] svobodný a bezdětný, podlehl úplavici během francouzsko-nizozemské války[3]
- 3. Fridrich (11. 7. 1657 Königsberg – 25. 2. 1713 Berlín), poslední pruský vévoda v letech 1688–1701 a první pruský král od roku 1701 až do své smrti[4]
- I. ⚭ 1679 Alžběta Henrieta Hesensko-Kasselská (18. 11. 1661 Kassel – 7. 7. 1683 Berlín)[5]
- II. ⚭ 1684 Žofie Šarlota Hannoverská (30. 10. 1668 Bad Iburg – 1. 2. 1705 Hannover)[6]
- III. ⚭ 1708 Žofie Luisa Meklenbursko-Schwerinská (16. 5. 1685 Grabow – 29. 7. 1735 Schwerin)[7]
- 4. Amálie (19. 11. 1664 Berlín – 1. 2. 1665 tamtéž)[8]
- 5. Jindřich (19. 11. 1664 Berlín – 26. 11. 1664 tamtéž)[9]
- 6. Ludvík (8. 6. 1666 Kleve – 7. 4. 1687 Postupim)[10]
- ⚭ 1681 Ludvika Karolina Radziwiłłova (27. 2. 1667 Königsberg – 25. 3. 1695 Brzeg)[11]
Z nich pak pouze Fridrich jako jediný přežil i svého otce a stal se jeho dědicem a následníkem a později jako Fridrich I. Pruský i prvním králem v Prusku.
Luisa Henrietta byla svému muži „pragmaticky myslící a jednající politickou rádkyní. S velkým nasazením se zasadila o usmíření s Polskem a výměnou dopisů s polskou královnou Ludovikou Marií ovlivnila koaliční posun Braniborska v Severní válce ve prospěch Polska a tím uznání suverenity braniborského kurfiřta nad pruským vévodstvím. Jen málo kněžen mělo takový vliv.“ [12]
Roku 1650 daroval Fridrich Vilém své manželce Amt Bötzow severně Berlína. Zde nechala Luisa Henrietta na místě starého askánského loveckého zámečku braniborského kurfiřta Jáchyma II. Hektora vybudovat nový zámek v holandském stylu a dala mu roku 1652 jméno Oranienburg („Oranžský hrad“). Krátce poté převzal nové jméno celý Bötzow a od té doby se nazývá Oranienburg.
V roce 1663 nechala Luisa Henrietta v Oranienburgu zřídit první evropský kabinet porcelánu, zjevně pod vlivem obyčeje holandských domácností zdobit krb porcelánem. O dva roky později splnila slib, učiněný po zdárném porodu syna Karla Emila, a založila sirotčinec, kde našlo útočiště 24 opuštěných dětí. Statut instituce vypracovala sama a obmyslela ústav takovými dary, které zabezpečily sirotkům dobrou péči.
Kolem roku 1650 nechal Velký kurfiřt v klášteře v Lehninu prodloužit západní křídlo klausury a rozšířil jej na lovecký zámeček. To vedlo k utlumení dvorského života v dřívějším cisterciáckém klášteře v Zauche, neboť Lusia Henrietta nyní dávala přednost Lehninu jako letní rezidenci.
Poslední léta života trpěla Luisa Henrietta těžkými souchotinami. Zamřela v necelých čtyřiceti letech věku 18. června roku 1667. Pochována byla v hrobce v berlínském dómu.
V den 191. výročí skonu Luisy Henrietty byl na Zámeckém náměstí v Oranienburgu odhalen její pomník. Tvůrcem byl Friedrich Wilhelm Wolff (1816–1887) z Fehrbellinu.
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luise Henriette von Oranien na německé Wikipedii.
- ↑ Wilhelm Heinrich von Brandenburg (1648-1649) -.... www.findagrave.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Karl Emil von Brandenburg, Erbprinz. geni_family_tree . . Dostupné online.
- ↑ Karl Emil (Hohenzollern) Brandenburg (1655-1674) | WikiTree FREE Family Tree. www.wikitree.com . . Dostupné online.
- ↑ Person Page. www.thepeerage.com . . Dostupné online.
- ↑ Elisabeth Henriette of Hessen-Kassel (1661-1683).... www.findagrave.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sophie Charlotte of Hanover (1668-1705) - Find a.... www.findagrave.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sophie Luise von Mecklenburg-Schwerin-Grabow.... www.findagrave.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Amalie von Brandenburg, prinzessin. geni_family_tree . . Dostupné online.
- ↑ Heinrich von Brandenburg, prinz. geni_family_tree . . Dostupné online.
- ↑ Ludwig Leopold von Brandenburg. geni_family_tree . . Dostupné online.
- ↑ Princess Louise Radziwill. geni_family_tree . . Dostupné online.
- ↑ Gerhild Komander: Louise Henriette Prinzessin von Nassau-Oranien Kurfürstin von Brandenburg Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.. 2007
Literatura
- Barbara Beuys: Der Große Kurfürst. Der Mann, der Preußen schuf (= Rororo. Taschenbücher 7820). Rowohlt-Taschenbuch-Verlag, Reinbek bei Hamburg 1984, ISBN 3-499-17820-6.
- Hans Biereigel: Luise Henriette von Nassau-Oranien. Kurfürstin von Brandenburg. Sutton, Erfurt 2005, ISBN 3-89702-838-7.
- Ulrike Hammer: Kurfürstin Luise Henriette. Eine Oranierin als Mittlerin zwischen Brandenburg-Preußen und den Niederlanden (= Studien zur Geschichte und Kultur Nordwesteuropas. Bd. 4). Waxmann, Münster u. a. 2001, ISBN 3-8309-1105-X.
- Ludovica Hesekiel: Jesus, meine Zuversicht. Aus dem Leben der Kurfürstin Luise Henriette (= Vaterländische Geschichts- und Unterhaltungs-Bibliothek. Bd. 10, Šablona:ZDB). 2., unveränderte Auflage. Max Woywod, Breslau 1888.
- Ernst Daniel Martin Kirchner: Die letzten acht Churfürstinnen (= Die Churfürstinnen und Königinnen auf dem Throne der Hohenzollern, im Zusammenhange mit ihren Familien- und Zeit-Verhältnissen. Theil 2). Wiegand & Grieben, Berlin 1867 (S. 222–302.
- Gerhild Komander: Louise Henriette Prinzessin von Nassau-Oranien Kurfürstin von Brandenburg Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.. 2007.
- Toni Saring: Luise Henriette, Kurfürstin von Brandenburg 1627–1667. Die Gemahlin des Großen Kurfürsten. 5.–10. Tausend. Deuerlich'sche Verlagsbuchhandlung, Göttingen 1941.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Henrietta Nasavská na Wikimedia Commons - Portrét Luisy Henrietty
- Portréty v Oranienburském zámku
- Článek Gerhilda H. M. Komandera k 375. výročí narození Luisy Henrietty Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Krátká biografie na thepeerage.com
Braniborská kurfiřtka a markraběnka | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: |
1646–1667 Luisa Henrietta Oranžská |
Nástupce: Dorotea Žofie Glücksburská |
Pruská vévodkyně | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: |
1646–1667 Luisa Henrietta Oranžská |
Nástupce: Dorotea Žofie Glücksburská |
