V dnešním světě se Louis Auguste Blanqui stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra publika. Ať už kvůli svému historickému dopadu, jeho významu v současné společnosti nebo jeho vlivu v různých oblastech, Louis Auguste Blanqui upoutal pozornost akademiků, profesionálů i amatérů. V tomto článku důkladně prozkoumáme jeho význam, jeho vývoj v čase a jeho relevanci v současném kontextu. Od svých počátků až po svou roli v moderním světě je Louis Auguste Blanqui tématem, které si zaslouží podrobnou a kritickou analýzu, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a důsledky.
Louis Auguste Blanqui | |
---|---|
Rodné jméno | Louis Auguste Blanqui |
Narození | 8. února 1805 Puget-Théniers |
Úmrtí | 1. ledna 1881 (ve věku 75 let) Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′40″ s. š., 2°23′45″ v. d.) Grave of Louis Auguste Blanqui |
Alma mater | Lyceum Karla Velikého |
Povolání | filozof, politik, novinář a komunard |
Ocenění | Všeobecná soutěž |
Choť | Amélie-Suzanne Serre |
Rodiče | Jean Dominique Blanqui |
Příbuzní | Adolphe Blanqui (bratr) |
Funkce | člen zastupitelstva Gironde (1879) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Louis Auguste Blanqui (7. února 1805 – 1. ledna 1881) byl francouzský revolucionář a socialistický teoretik. Jím založený směr se nazývá blanquismus.
V mládí Blanquiho ovlivnili François Noël Babeuf, Charles Fourier a Henri de Saint-Simon. Účastnil se Červencové revoluce 1830, následujícího roku začal organizovat tajné republikánské a socialistické spolky. Roku 1839 byl odsouzen na doživotí pro organizaci povstání, jehož cílem mělo být svržení krále Ludvíka Filipa.
Po devíti letech byl omilostněn a zapojil se do revolučního hnutí roku 1848 jako vůdce levice. Po potlačení povstání byl odsouzen na deset let vězení. V žaláři navrhl vlastní socialistickou teorii, v jejímž středu stála idea diktatury proletariátu, později převzatá marxisty. Po propuštění a dalším věznění v letech 1861–1865 odešel do exilu v Belgii.
Po generální amnestii se roku 1869 vrátil do Francie. Brzy se zapojil do revolučního hnutí, jež směřovalo k vyhlášení Pařížské komuny. V říjnu 1870 stanul na krátký čas v čele přechodné vlády. Ještě před vlastním vypuknutím pařížského povstání byl znovu uvězněn a z vězení se dostal po omilostnění roku 1879. Zemřel roku 1881, krátce před smrtí napsal své hlavní dílo Sociální kritika (Critique sociale) uveřejněné roku 1885.
Blanqui silně ovlivnil komunistické a socialistické hnutí, jeho přívrženci se později připojili k Francouzské socialistické straně.