Lockheed T-33 Shooting Star

V dnešním světě je Lockheed T-33 Shooting Star tématem, které upoutalo pozornost a zájem širokého spektra společnosti. Od svého vlivu na populární kulturu až po vliv na politiku a ekonomiku se Lockheed T-33 Shooting Star stal tématem, které nezůstane bez povšimnutí. Svou složitostí a rozmanitostí vyvolal Lockheed T-33 Shooting Star intenzivní a vášnivou debatu mezi odborníky i laiky. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Lockheed T-33 Shooting Star a probereme jeho důležitost a relevanci dnes.

T-33 Shooting Star
Určeníproudový cvičný letoun
VýrobceLockheed
ŠéfkonstruktérClarence Johnson
První let22. března 1948
Vyřazeno2017 (Bolívie)
Charaktervyřazen ze služby
UživatelUSAF
US Navy
Viz
Výroba1948–1959
Vyrobeno kusů6557
Vyvinuto z typuLockheed P-80 Shooting Star
VariantyLockheed T2V SeaStar
Canadair CT-133 Silver Star
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lockheed T-33 Shooting Star je americký proudový cvičný letoun. Byl vyvinut firmou Lockheed na konci 40. let 20. století. První let absolvoval roku 1948. Typ je variantou stíhacího letounu Lockheed P-80 Shooting Star. Původně byl označován jako TP-80C/TF-80C, ale později byl definitivně přeznačen na T-33. Jeden z nejrozšířenějších cvičných letounů byl přes svůj věk dlouho provozován řadou letectev. Jako poslední jej roku 2007 vyřadila Bolívie.

Vývoj

První prototyp TP-80C (sériové číslo 48-356)
Japonský letoun T-33

Stroj vznikl úpravou stíhacího letounu P-80 Shooting Star. Prototyp Lockheed TP-80C (sériové číslo 48-356) vznikl přestavbou sériového stíhacího letounu P-80C Shooting Star. Oproti stíhací verzi měl prodloužený trup s druhým sedadlem a ovládacími prvky, výkonnější proudový motor Allison J33-A-23 a zmenšenou zásobu paliva. Prototyp poprvé vzlétl 22. března 1948. Pilotoval jej Tony LeVier. Později byl tento první prototyp přestavěn na prototyp stíhacího letounu Lockheed F-94 Starfire.[1]

Ještě roku 1948 byl letoun přijat do služby a začala sériová výroba. Dne 11. června 1948 byl letoun přejmenován na TF-80C Shooting Star a 5. května 1949 na T-33A.[1] Americké námořnictvo od roku 1949 používalo stroje T-33 jako cvičné letouny při provozu z pozemních základen. Později byla vyvinuta i varianta Lockheed T2V SeaStar, schopná plného provozu z palub letadlových lodí.

T-33 sloužil především jako cvičný letoun pro pokračovací výcvik, jako letoun pro řízení bezpilotních cílů a také pro vlekání cvičných cílů. Některé letouny byly vybaveny dvojicí kulometů ráže 12,7 mm pro cvičné střelby. Řada zahraničních uživatelů letoun používá jako bojový. Varianta RT-33A byla vyvinuta jako průzkumný letoun pro zahraniční uživatele.

Zahraničních uživatelů T-33 získalo přibližně třicet. Společnost Lockheed za jedenáct let sériové výroby dodala 5691 letounů T-33. Dalších 656 licenčních letounů Canadair CT-133 Silver Star vyrobil kanadský výrobce Canadair a 210 letounů dodala japonská společnost Kawasaki.[1]

V 80. letech vznikl projekt na komplexní přestavbu a modernizaci letounu. O modernizovaný letoun, označený jako Boeing Skyfox, však nebyl velký zájem a projekt byl proto zrušen.

Poslední exempláře typu T-33 v aktivní vojenské službě se nacházely u Bolivijského letectva, které je definitivně vyřadilo až 31. července 2017.[2]

Varianty

Kanadský letoun Canadair CT-133 Silver Star

USAF

  • T-33A: Dvoumístný cvičný letoun.
  • AT-33A: Dvoumístný cvičný letoun pro cvičné střelby, modifikace T-33A.
  • DT-33A: T-33A upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • NT-33A: Letouny verze T-33A různě přestavované pro výzkumné účely.
  • QT-33A: Letouny verze T-33A přestavěné na cvičné terče.
  • RT-33A: Dvoumístný průzkumný letoun. Přestavba z verze AT-33A.

US Navy

  • TO-1/TV-1: Označení, které US Navy používalo pro cvičné stroje Lockheed P-80C, jež od roku 1949 používalo v počtu 50 kusů pro výcvik. Technicky vzato se nejednalo o T-33 Shooting Star.
  • TO-2: Dvoumístný cvičný letoun pro lety z pozemních základen. Tato verze T-33A byla později přeznačena na TV-2.
  • TV-2KD: Letouny varianty TV-2 upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • T-33B Nové označení, které bylo variantě TV-2 přiděleno v roce 1962.
  • DT-33B Novější označení pro variantu TV-2KD.

Kanada

  • CT-133 Silver Star: dvoumístný cvičný letoun kanadského letectva

Uživatelé

Bolivijský T-33
Íránský T-33
T-33 Luftwaffe
T-33A thajského letectva
T-33 amerického letectva

Specifikace

Třípohledová silueta TF-80C/T-33A

Technické údaje

  • Posádka: 2 (instruktor, žák)
  • Rozpětí: 11,5 m
  • Délka: 11,2 m
  • Výška: 3,3 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 3775 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6865 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Allison J33-A-35
    • Tah motoru: 23 kN

Výkony

  • Nejvyšší rychlost: 970 km/h
  • Dostup: 14 600 m
  • Dolet: 2050 km

Výzbroj

  • 2 × 12,7mm kulomet Browning M3 u varianty AT-33. Zásoba střeliva 350 nábojů na hlaveň.
  • Až 907 kg užitečného zatížení či raket a pum na dvou podkřídelních závěsnících.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-33 Shooting Star na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c SWOPES, Bryan. 22 March 1948 . This Day in Aviation, 2025-03-22 . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CICALESI, Juan Carlos. Final military T-33s retired in Bolivia. AirForces Monthly. Září 2017, čís. 355, s. 6. (anglicky) 

Externí odkazy