Ljudmila Saveljevová

V dnešním světě získal Ljudmila Saveljevová nebývalý význam. S rozvojem technologií a globalizací se Ljudmila Saveljevová stal tématem zájmu širokého spektra lidí a odvětví. Ať už mluvíme o Ljudmila Saveljevová v oblasti zdraví, vzdělávání, politiky nebo zábavy, jeho dopad je nepopiratelný. V tomto článku prozkoumáme roli Ljudmila Saveljevová v dnešní společnosti a jak inovativním a neočekávaným způsobem utváří náš svět. Tato analýza nám umožní lépe porozumět roli Ljudmila Saveljevová v našich životech a tomu, jak se bude v budoucnu vyvíjet.

Ljudmila Saveljevová
Narození24. ledna 1942 (83 let)
Petrohrad
Alma materAkademie ruského baletu Agrippiny Vaganovové (do 1962)
ChoťAlexandr Viktorovič Zbrujev (od 1967)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljudmila Michajlovna Saveljevová (Людмила Михайловна Савельева, * 24. ledna 1942 Leningrad) je ruská herečka a baletka.

Absolvovala Akademii ruského baletu a stala se členkou baletního souboru Kirovova divadla. V roce 1964 debutovala ve filmu menší rolí v baletním snímku Spící krasavice. Sergej Bondarčuk ji obsadil do role Nataši Rostovové ve filmové adaptaci románu Vojna a mír, která získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film.[1] Od roku 1967 působí v moskevském Státním divadle filmových herců.

Získala cenu čtenářů časopisu Sovětskij ekran pro nejlepší herečku roku 1966, zvláštní ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě, cenu za nejlepší ženský herecký výkon na Filmovém festivalu ve Varně, Řád Rudého praporu práce a titul národní umělkyně RSFSR.

Jejím manželem je herec Alexandr Zbrujev.

Filmografie

  • Spící krasavice (1964)
  • Vojna a mír (1966–1967)
  • Slunečnice (1969)
  • Útěk (1970)
  • Racek (1972)
  • Bezhlavý jezdec (1973)
  • Julie Vrevská (1978)
  • Klobouk (1981)
  • Čtvrtý rok války (1983)
  • Úspěch (1984)
  • Divoká holubice (1986)
  • Černá růže je symbol smutku, rudá růže je symbol lásky (1989)
  • Námět pro dva příběhy (1991)
  • Něžný věk (2000)
  • Anna Kareninová (2009)

Reference

  1. ↑ JAROŠ, Jan. Jak se Rusové dostali do křížku s Napoleonem. Týdeník Rozhlas . . Roč. 2015, čís. 11. Dostupné online. 

Externí odkazy