Lasice hranostaj

V dnešním světě se Lasice hranostaj stal tématem rostoucího zájmu velkého množství lidí. Od svého vzniku Lasice hranostaj vyvolává debaty, diskuse a úvahy v různých oblastech. Bez ohledu na věk, pohlaví nebo vzdělání se Lasice hranostaj podařilo upoutat pozornost publika po celém světě. Jeho dopad není omezen na jeden kontext, ale zasahuje do více oblastí a ovlivňuje způsob, jakým lidé myslí, jednají a vzájemně se vztahují. V tomto článku podrobně prozkoumáme fenomén Lasice hranostaj a jeho dopady na naši společnost.

Jak číst taxoboxLasice hranostaj
alternativní popis obrázku chybí
Lasice hranostaj
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Rodlasice (Mustela)
Binomické jméno
Mustela erminea
L., 1758
Rozšíření lasice hranostaje
Rozšíření lasice hranostaje
Rozšíření lasice hranostaje
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mustela erminea

Lasice hranostaj, nazývaná též pouze hranostaj (Mustela erminea), je malá šelma z čeledi lasicovití (Mustelidae).

Popis

Jedná se o malou šelmu s protáhlým tělem a krátkými končetinami. Dorůstá délky 24 až 29 cm (délka ocasu okolo 9 cm) a dosahuje váhy 140 až 350 g. Samci jsou výrazně větší než samice. Zbarvení hranostaje je v létě hnědé (zahrnuje poměrně rozsáhlou škálu od světle až po tmavě hnědou barvu) s bílým břichem, které v zimě nahrazuje hustší čistě bílý kožich. Pro hranostaje je typická černá špička ocasu, která zůstává u letní i zimní srsti. V jižnějších oblastech výskytu může být línání letní srsti pouze částečné, nebo nemusí hranostaj měnit srst vůbec. Odedávna byla zimní kožešina hranostaje vysoce ceněná a byla používána i na typická a dobře známá slavnostní roucha (hermelín). V ideálních podmínkách se dožívá až 12,5 let, ve volné přírodě je však průměrný věk znatelně kratší, asi 18 měsíců.[2] Nebezpečí představují jiné druhy šelem a také dravci.[3]

Pohybuje se skoky s čenichem u země. Skoky dosahují délky u samců 50 cm a u samic 30 cm. Často sleduje okolí – panáčkuje.[4]

Areál rozšíření

Obývá poměrně rozsáhlou oblast Severní Ameriky, Evropy (vyjma Středomoří a Balkánu) a Asie (včetně Japonska). Hranostaj byl v 19. století dovezen na Nový Zéland, aby snížil populace zavlečených králíků,[4] rozšířil se, a v současnosti je jednou z největších hrozeb pro původní druhy ptáků[5] a jako takový terčem kampaně Predator Free New Zealand 2050. Ta má za cíl odstranit z území Nového Zélandu nejproblematičtější druhy invazních savců do roku 2050.[6]

Dle IUCN je hranostaj málo dotčeným taxonem, přesto i on čelí hrozbám, jako jsou nedostatek kořisti, kompetice s liškami či ztráta habitatu.[3]

Stanoviště

Vyskytuje se v lesích, na loukách, ale i v křovinatých porostech a horských oblastech nebo bažinách, vyhýbá se hustým lesům.

Potrava

Hranostaj je noční zvíře, které je velmi přizpůsobivé a dokáže lovit bez problémů i přes den. Kořistí jsou mu především hlodavci, zajícovci, popř. ptáci nebo jejich vajíčka. Kořist loví zpravidla zakousnutím se do krku.[7] Živí se také rybami, plazy, žábami či bezobratlými živočichy.[2]

Rozmnožování

Mláďata má jednou do roka, přičemž doba březosti (stejně jako u dalších lasicovitých) může být až 12 měsíců. Jedná se o tzv. utajenou březost, kdy oplozená vajíčka zůstávají v klidu až do doby příznivějších podmínek. Samotný vývoj plodu trvá asi 1–2 měsíce. K páření může docházet od května do srpna. Doupě si zřizuje v dutině stromu, ve skalní rozsedlině a nepohrdne ani opuštěným doupětem jiného zvířete. Lasice obvykle vrhne 4–9 mláďat.[2] Samice dosahují pohlavní dospělosti již asi za dva měsíce, samci až za dvanáctkrát tak dlouhou dobu.[3]

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. .
  2. ↑ a b c LOSO, H. Mustela erminea . Animal Diversity Web, 1999 . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Stoat (Mustela erminea) . Arkive . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-14. (anglicky) 
  4. ↑ a b REICHHOLF, Josef. Savci. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-85944-37-5. S. 150-151. 
  5. ↑ Stoats: Pests . Department of Conservation . Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Predator Free 2050. www.doc.govt.nz . . Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Hranostaj, s. 268. 

Externí odkazy