V dnešním článku se budeme věnovat tématu Lambertův–Beerův zákon, tématu, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Lambertův–Beerův zákon vyvolal velký zájem jak v akademické komunitě, tak v profesní oblasti, a to díky své relevanci v dnešním světě. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Lambertův–Beerův zákon s cílem nabídnout úplný a aktualizovaný pohled na toto téma. Od jeho původu až po jeho možné budoucí důsledky budeme analyzovat různé aspekty, abychom plně porozuměli důležitosti a dopadu Lambertův–Beerův zákon v současné společnosti.
Lambertův–Beerův zákon je matematické vyjádření závislosti absorpce elektromagnetického záření na vlastnostech materiálu, skrze který záření prochází. Zákon byl nezávisle empiricky odvozen fyziky Bouguerem (1729), Lambertem (1760) a Beerem (1852). Lambertův–Beerův zákon platí pouze pro absorpci monochromatického záření.
Lambertův–Beerův zákon lze vyjádřit v různých podobách. Samotný empiricky odvozený zákon má exponenciální podobu:
Poznámka: součin ελ·c v exponentu se někdy označuje jako absorpční koeficient roztoku a.
Na vyjádření koncentrace se běžně používá molární koncentrace v mol/m3 resp. mol/dm3. Molární absorpční (dřív extinkční) koeficient ε je závislý na chemické struktuře látky a na vlnové délce procházejícího záření.
Pro vyjádření závislosti absorpce záření na koncentraci absorpční složky je vhodné vztah logaritmovat, čímž se z exponenciální závislosti stane lineární. Byly zavedeny bezrozměrné veličiny absorbance (A) a transmitance (T):
Absorbance (A) může nabýt hodnoty (0, ∞). Transmitance (T) (dříve transparence) se často udává v procentech a nabývá hodnoty (0, 100 %).
Na Lambertově–Beerově zákoně (tj. absorpci záření) jsou založeny mnohé moderní analytické metody, například celá skupina spektrálních metod (spektrometrie či fotometrie).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lambertov-Beerov zákon na slovenské Wikipedii.