Konstantinova donace

V dnešním článku prozkoumáme fascinující život Konstantinova donace, téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svých skromných začátků až po dopad na dnešní společnost, Konstantinova donace zanechal nesmazatelnou stopu v historii. Na těchto stránkách objevíme nejvýznamnější okamžiky jeho kariéry a také jeho nejvýznamnější úspěchy. Připravte se na vzrušující cestu životem Konstantinova donace a zjistěte, jak jeho odkaz nadále inspiruje současné i budoucí generace.

Freska zobrazuje Konstantina, předávajícího moc papeži Silvestru I., bazilika Santi Quattro Coronati, Řím

Konstantinova donace (lat. Constitutum Constantini nebo Donatio Constantini ad Silvestrem I papam) je padělaná listina, vystavená údajně římským císařem Konstantinem I. Velikým v roce 315 (případně 317). Zaručovala papeži Silvestru I. a jeho nástupcům nadvládu nad Římem, Itálií a celou západořímskou říší.

Papežové používali tuto listinu k podpoře svých mocenských nároků v Itálii.

Obsah

Samostatné území – Řím a nejbližší okolí – poskytuje Konstantin papeži Silvestru I. (314 – 335) jako výraz vděčnosti za zázračné vyléčení z malomocenství. Navíc je Římu přiřknuto nadřazené postavení nad ostatními patriarcháty v Konstantinopoli, Antiochii, Alexandrii a v Jeruzalému. Edikt také konstatuje, že Konstantin přesunul své sídlo z Říma do Konstantinopole, aby papeži nekonkuroval. Dokument tak potvrzuje nárok katolické církve na určitá území, na nadřazené postavení nad ostatními církvemi a na postavení papeže, jež je srovnatelné s postavením císaře.[1] Listina vyslovuje program papežů 2. poloviny 8. století, kteří se již vymanili z moci byzantských císařů.[2] V úplném znění se poprvé vyskytuje v tzv. pseudoisidorských dekretáliích.[3]

Odhalení padělku

Padělek byl velmi nízké kvality, a tak budil skepsi již od 10. století. V 15. století dva učenci, německý teolog Mikuláš Kusánský a italský humanista Lorenzo Valla, dokázali na základě jazykového rozboru, že listina nemohla vzniknout v roce 315. Také město Konstantinopol, v listině nazývané tímto jménem, se do roku 330 jmenovalo Byzanc. Dnes se předpokládá, že listina vznikla v době pontifikátu Pavla I. mezi lety 757-767.

Katolická církev resp. Římská kúrie zpočátku vehementně popírala, že by se jednalo o falzum. Definitivně to uznala až v 19. století.[pozn. 1] Velký význam při tom hrál později exkomunikovaný německý teolog Ignaz von Döllinger.[5]

Pozdější význam

Konstantinova donace je pro dějiny Vatikánu velmi významným dokumentem, byť je padělaná. Hrála roli při vzniku papežského státu,[pozn. 2] ale i při rozštěpení církve na západní a východní.[pozn. 3] Tištěné vydání díla Lorenza Vally z let 1518 a 1519 mělo vliv na Martina Luthera.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Obrana pravosti utichla teprve koncem 18. století.[4]
  2. ↑ „Protože se jednalo vlastně o uchvácení državy císaře, s nímž se papežové přece jen nechtěli dostat do ostrého rozporu, pokusili se podepřít své nároky jinak. Někdy v letech 750–760 vzniklo v Římě snad vůbec nejdrzejší falzum středověku, tzv. Konstantinova donace. Podle této listiny měl císař Konstantin Veliký z vděčnosti za to, že ho papež Silvestr I. uzdravil z malomocenství, odevzdat papeži vládu nad západní částí říše a sám odejít na Východ."[6]
  3. ↑ „Donatio zohralo významnú úlohu při samom rozkole cirkvi v roku 1054. Ako je známe, pápež Lev IX. (1048–1054) v roku 1054 poslal carihradskému patriarchovi Michalovi Kerulariovi velký historicko–dogmatický traktát (41 kapitol), v ktorom systematizoval pápežské učenie o primáte. Tu sa Lev IX. priamo nazývá svetským vladárom a podrobne tlmočí zmysel ‚Konštantínovho daru‘, na ktorom buduje svoje oprávnenie k vláde nad svetom."[7]

Reference

  1. ↑ KADLEC, Jaroslav. Církevní dějiny. 2. díl, Raný středověk. 2. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1975. 132 s. cnb000470603. S. 36.
  2. ↑ ŘÍČAN, Rudolf a MOLNÁR, Amedeo. Dvanáct století církevních dějin. První souborné vydání. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 501 stran. Kalich. cnb000465177. S. 286.
  3. ↑ SAMSOUR, Josef. Církevní dějiny obecné. Praha: Kotrba, 1913. 1247 s. cnb000343823. S. 376.
  4. ↑ Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Donation of Constantine ve Wikizdrojích (anglicky)
  5. ↑ Viz např. jeho práci Die Papstfabeln des Mittelalters, která byla publikována v roce 1863.
  6. ↑ TEICHOVÁ, Alice, ed. et al. Dějiny středověku. 1. díl. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 257 s. cnb001709099.
  7. ↑ ALEŠ, Pavel. Cirkevné dejiny. 2. Prešov: Pravoslavná bohoslovecká fakulta, 1973. 130 s.

Literatura

  • ALEŠ, Pavel. Cirkevné dejiny. 2. Prešov: Pravoslavná bohoslovecká fakulta, 1973. 130 s. (slovensky)

Externí odkazy