Koloběh kyslíku

V dnešním světě se Koloběh kyslíku stal tématem neustálého zájmu společnosti. Od svého založení přitahuje Koloběh kyslíku pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí, vyvolává debaty, diskuse a úvahy. Postupem času Koloběh kyslíku prokázal svou relevanci v různých aspektech každodenního života a ukázal svůj vliv v kultuře, technologii, politice, vzdělávání a mnoha dalších oblastech. Je zřejmé, že Koloběh kyslíku nadále vzbuzuje v lidech jedinečný a zvláštní zájem, což odráží jeho trvalý dopad na dnešní společnost. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy k Koloběh kyslíku, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti a významu v našem dnešním světě.

Koloběh kyslíku

Koloběh kyslíku je biogeochemický cyklus kyslíku, který koluje mezi třemi hlavními rezervoáry tohoto prvku na zemi - zemskou atmosférou, biosférou a litosférou. Hlavní pohonnou silou tohoto cyklu je fotosyntéza, která je rovněž zodpovědná za složení současné zemské atmosféry.

Vznik volného kyslíku

Zdaleka největším rezervoárem kyslíku na Zemi jsou oxidy v zemské kůře a zemském plášti (99,5 %). Pouze 0,01 % je volný kyslík v biosféře a 0,36 % v atmosféře. Hlavním zdrojem kyslíku v biosféře a atmosféře je fotosyntéza, při níž se mimo jiné rozkládá voda na kyslík a oxid uhličitý je přeměňován na jednoduchý cukr:

6CO2 + 6H2O + energie → C6H12O6 + 6O2

Mezi fotosyntetizující (fotoautotrofní) organismy patří zelené rostliny, ale i fytoplankton v oceánech. Drobné sinice rodu Prochlorococcus jsou nejpočetnějšími fotosyntetizujícími organismy - zodpovídají za více než polovinu fotosyntetické aktivity volného oceánu.[1]

Kyslík může vznikat i při biologickém zvětrávání. Při tomto procesu některé organismy získávají minerály (živiny) z oxidů a přebytečný kyslík vypouští.

Děje ve stratosféře

Ve stratosféře vzniká kyslík fotolýzou, při němž ultrafialové záření rozkládá molekuly vody[zdroj⁠?!] a oxidu dusného.[2]

2H2O + energie → 4H + O2
2N2O + energie → 4N + O2

Volné atomy dusíku a vodíku částečně utíkají do vesmíru, zatímco kyslík zůstává v atmosféře.

Ztráty volného kyslíku

Hlavní ztráty kyslíku z atmosféry způsobuje respirace (dýchání živočichů) a dekompozice (rozklad organických látek). Při těchto dějích živočichové a bakterie pohlcují kyslík a vypouští (spalují ho na) oxid uhličitý.

Chemické zvětrávání hornin kyslíkem ale rovněž spotřebuje velké množství kyslíku, jak je vidět z rovnice

4FeO + 3O2 → 2Fe2O3

Kyslík se přenáší také mezi biosférou a litosférou. Mořské organismy v biosféře tvoří schránky z uhličitanu vápenatého (CaCO3), který je bohatý na kyslík. Když organismy uhynou, schránky se uloží na dně moře a postupem času tvoří minerál vápenec.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oxygen cycle na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Steve Nadis, The Cells That Rule the Seas, Scientific American, Nov. 2003 Archivováno 12. 10. 2007 na Wayback Machine.
  2. ↑ MOLDANOVÁ, Jana. Chemie plynné fáze. In: BRANIŠ, Martin; HŮNOVÁ, Iva. Atmosféra a klima. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1598-1. Kapitola Důležité absorbující plyny a jejich fotolýza, s. 103.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Biogeochemické cykly