Dnes je Klonování DNA tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Díky svému významu v sociální, politické, kulturní a ekonomické sféře se Klonování DNA stal stálou přítomností v našich životech. Ať už prostřednictvím technologického pokroku, změn ve vládní politice nebo jednoduše jeho dopadu na způsob, jakým spolu interagujeme, Klonování DNA je i nadále tématem zájmu a diskusí. V tomto článku prozkoumáme dopad a důležitost Klonování DNA v dnešní společnosti a jak jeho vliv formoval naši současnost a budoucnost.
Klonování DNA v plazmidu; celému procesu navíc na obrázku předchází PCRJiné schéma zachycující tento proces klonování
Klonování DNA (též molekulární klonování) je laboratorní metoda spočívající v namnožení určitého úseku DNA za pomoci enzymatických systémů živých buněk. Je to několikafázový proces, který zahrnuje tři základní kroky:[1]
příprava rekombinantního vektoru. Není možné použít pouze sekvenci, kterou chceme namnožit. Je třeba totiž zajistit, aby zahrnovala i sekvence důležité pro replikaci, a zamezit, aby došlo k rozložení DNA pomocí nukleáz. Tzv. vektor je DNA, která má tyto vlastnosti a je schopna proniknout do buňky. Jako vektor se používají plazmidy, bakteriofágní DNA, umělé bakteriální chromozomy (BACs) či kosmidy.
přenos takto připravených molekul (vektorů) do buněk. To se dělá různými způsoby, např. biologicky (pomocí adenovirů či retrovirů), případně chemicky (pomocí látek které vyvolají endocytózu dovnitř buňky) či konečně u prokaryotických buněk tzv. fyzikálně (tepelným šokem či elektroporací). Hostitelskou buňkou bývají bakterie (Escherichia coli), kvasinky nebo bakteriofágy.
selekce klonů obsahujících rekombinantní DNA a následně analýza klonované DNA.