Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou)

V dnešním článku budeme hovořit o Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou), tématu, které v posledních letech nabylo značného významu. Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou) je téma, které upoutalo pozornost odborníků a lidí všech věkových kategorií, protože jeho dopad se projevuje v různých aspektech každodenního života. V celém článku prozkoumáme různé aspekty související s Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou), od jeho historie a vývoje až po jeho vliv na současnou společnost. Kromě toho se ponoříme do jeho možných důsledků a budoucích výzev. Tento článek se snaží nabídnout komplexní pohled na Klášter servitů (Jaroměřice nad Rokytnou) s cílem poskytnout čtenáři úplnější a aktuálnější pohled na toto fascinující téma.

Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou
Vjezd do areálu kláštera
Vjezd do areálu kláštera
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajVysočina
MístoJaroměřice nad Rokytnou, okres Třebíč
UlicePoděbradova
Souřadnice49°5′27,96″ s. š., 15°53′31,92″ v. d.
Map
Základní informace
ŘádŘád služebníků Mariiných (servité)
Založení1675
Zrušení1784 (josefinské reformy)
Obnovení-
Znak
Odkazy
Kód památky45828/7-2684 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou je někdejší konvent z roku 1679. V jeho těsném sousedství se dochovaly zbytky areálu jaroměřické lorety. Klášter je zapsán na seznamu českých kulturních památek.

Historie

Historie jaroměřického kláštera servitů a jaroměřické loretánské kaple spolu těsně souvisí. Se stavbou lorety se započalo v roce 1668, se stavbou kláštera pak v roce 1675. Dostavěn a posvěcen byl 15. října 1679.[1] Servité přišli do Jaroměřic na pozvání Jana Antonína z Questenberka. V únoru 1675 převzali do duchovní správy loretu.

Klášter byl uzavřen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. na podzim 1784. Všichni mniši museli klášter opustit do 18. prosince 1784. Budovu kláštera koupil Dominik Ondřej II. hrabě z Kounic a Questenberka s tím úmyslem, že v ní zřídí továrnu na výrobu sukna. K tomuto záměru však nedošlo.

Klášterní zahrada na svahu mezi silnicí a klášterem měnila často majitele a ve druhé polovině 19. století byla rozparcelována tak, aby na ní vyrostla zástavba rodinných domků. I klášter změnil v roce 1814 majitele, až konečně roku 1830 připadl pod správu jaroměřického panství. Od roku 1813 v něm našla své prostory fara jaroměřické farnosti a škola. Škola v budově kláštera zůstala až do roku 1899.

  • Půdorys někdejší loretánské kaple – 1: kaple; 2: ambit.
    Půdorys někdejší loretánské kaple – 1: kaple; 2: ambit.
  • Pohled na jižní část
    Pohled na jižní část
  • Klášter servitů je zachycen na vedutě Jaroměřic (vlevo nahoře)
    Klášter servitů je zachycen na vedutě Jaroměřic (vlevo nahoře)

Popis

Budova kláštera je dlouhá asi 53 m a široká asi 23 m, má dvě patra po 12 oknech. Chodba poschodí rozděluje na dvě části. Přízemí sloužilo provozu, místnosti v patrech převorství, refektáři, knihovně, archivu, noviciátu i jako ubytování (cely).

Reference

  1. ↑ PLICHTA, A. Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí. Díl I. 1. vyd. Arca JiMfa : Třebíč, 1994. ISBN 80-85766-38-8

Literatura

  • FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. Kapitola Jaroměřice nad Rokytnou – Bývalý konvent servitů se zaniklým poutním areálem a loretou, s. 325–327. 

Externí odkazy