Kaliopi Chamonikola

V tomto článku prozkoumáme Kaliopi Chamonikola z různých úhlů pohledu a ponoříme se do jeho důležitosti, dopadu a relevance v dnešní společnosti. Kaliopi Chamonikola je téma, které upoutalo pozornost odborníků i fanoušků, a prostřednictvím této podrobné analýzy se snažíme objasnit jeho mnohé aspekty. Od jeho historie až po budoucnost, přes jeho důsledky v kultuře, politice a ekonomice, vstoupíme do vesmíru možností a výzev. Připravte se objevit vše, co potřebujete vědět o Kaliopi Chamonikola a jeho vlivu na moderní svět.

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Encyklopedický styl
PhDr. Kaliopi Chamonikola, Ph.D.
Kaliopi Chamonikola (2024)
Kaliopi Chamonikola (2024)
Narození17. listopadu 1954 (70 let)
Brno
Národnostřecká
Alma materFilosofická fakulta UJEP (dnes MU)
Povoláníhistorička a teoretička umění
ZaměstnavateléKatedra teorií a dějin umění FaVU VUT Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Nábož. vyznánípravoslavné
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaliopi Chamonikola (též Chamonikolasová, * 17. listopadu 1954 Brno) je česká a moravská historička a teoretička umění řeckého původu; badatelka v oblasti sakrality a medievistiky. Specializuje se zejména na umění pozdního středověku (hlavně Lucase Cranacha), ale také na současné umění. V minulosti byla ředitelkou Moravské galerie v Brně a nyní vyučuje na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a UMPRUM v Praze, externě pak na Filozofické fakultě MU v Brně. Byla inspirátorkou a spoluautorkou rozsáhlého výstavního a vědeckého projektu Od gotiky k renesanci 1400–1550.

Život

Dětství

Kaliopi Chamonikola (své jméno má po babičce, je to také odkaz na řeckou bohyni Kaliopé) se narodila 17. listopadu 1954 již v Brně. Její rodina však přišla do tehdy Československé republiky z Řecka. Byla to vlna politických emigrantů, kteří utíkali před tamním režimem po roce 1948. Rodina slavila každý nový rok památným přípitkem „příští rok v Řecku“.[1]

Studium

Po základní škole vykrystalizovalo její nadšení pro drobný umělecký průmysl, který studovala na Střední umělecko-průmyslové škole na Husově ulici v Brně. Zabývala se šperkařstvím, hračkami, ale také knihami a jejich vazbou. Sama sebe v té době již považovala za spíše usazenou v teorii umění, než v tvorbě umění. Proto se po ukončení střední školy vydala studovat dějiny umění na Filozofické fakultě J. E. Purkyně (tj. dnešní Masarykově univerzitě) taktéž v Brně. Už její diplomová práce se soustředila na řezbářství 15. století a jejím zájmem se stal středověk. Disertaci věnovala středověkému umění na Moravě.[2] Její snaha byla spojena s obrovskou výstavou (1999) Od gotiky k renesanci – výtvarná kultura Moravy a Slezska. Výstava probíhala ve třech městech (v Brně, v Olomouci a v Opavě) současně a představila takové množství památek, jaké se ještě nikdy dříve nepodařilo shromáždit. Zápůjčky poskytlo několik desítek galerií, knihoven, církevních objektů, archivů, muzeí, ale i soukromých majitelů (některé sbírky pocházely ze zahraničí). Na třech výstavách se Chamonikole podařilo shromáždit více než 700 originálních exponátů coby reprezentativní výběr tohoto období. V řadě sbírek tehdy ještě zůstalo mnoho objektů, protože nebyly v dobrém stavu nebo je jako živé památky nebylo možné vyjmout z jejich liturgického provozu.[1]

Ředitelkou Moravské galerie

Po absolvování magisterského studia a rigorózního řízení (PhDr., 1982) začala pracovat v Muzeu v Ivančicích, kde zpracovávala např. expozici Alfonse Muchy, ale také regionální sbírky. Dále pracovala stále v oblasti středověkého umění, převážně sochařství. Na konci osmdesátých let nastoupila jako kurátorka sbírky starého umění v Moravské galerii, poté se stala její ředitelkou. V Moravské galerii strávila 26 let. Následně v letech 2004 až 2005 působila na Správě Pražského hradu jako vedoucí odboru kultury. Zde realizovala ojedinělý projekt věnovaný Lucasu Cranachovi staršímu a mapování jeho stop v našem českém prostředí.[2]

Pedagogická činnost

Od roku 2008 působí jako vysokoškolská pedagožka v oblasti teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Fakultě výtvarných umění v Brně. Externě pak také přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (v devadesátých letech také na Semináři dějin umění).[2]

Další činnost

  • 2008: Členka nákupní komise Sbírky starého umění Národní galerie v Praze
  • od 2007: Členka Umělecké rady Fakulty výtvarných umění VUT v Brně
  • od 2006: Členka Akademie designu České republiky
  • 2002–2005: Členka výstavní rady Domu umění města Brna
  • 1990–2003: Členka redakční rady Bulletinu Moravské galerie v Brně
  • 1998–2000: Členka dramaturgické rady a gestor pro obor muzejnictví projektu Praha – evropské město kultury roku 2000
  • 1995–1999: Členka nákupní komise starého umění Národní galerie v Praze
  • od 1996: Členka redakční rady časopisu Umění (vyd. Ústavem dějin umění ČAV)
  • od 1996: Členka redakční rady nakladatelství VUTIUM (VUT v Brně)

Publikační činnost

  • Artemis
  • Lucas Cranach a české země
  • Světský oltář
  • Melancholie
  • Gotika: stálá expozice starého umění

Doktorandi (Katedra teorií a dějin umění FaVU VUT)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Artlist - databáze současného umění: Chamonikola Kaliopi. www.artlist.cz . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Z dokumentu Žijí mezi námi (rok 2016) od Regionální televize.

Literatura

  • CHAMONIKOLA, Kaliopi, K autorské identitě architekta a sochaře Antona Pilgrama. In: Umění. Časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Praha : Ústav dějin umění AV ČR 52, č. 5, (2004,) s. 414–426.
  • CHAMONIKOLA (ED.), Kaliopi, a kol. Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550. Díl 2. Brno. Brno: Moravská galerie v Brně, 2000. 

Externí odkazy