Jirečkova linie

V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Jirečkova linie, základní aspekt, který se prolíná různými oblastmi každodenního života. Ponoříme se do jeho původu, jeho vývoje v průběhu let a jeho významu dnes. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy prozkoumáme různé přístupy a perspektivy, které existují kolem Jirečkova linie, a také její důsledky v sociální, kulturní, ekonomické a politické sféře. Podobně se zastavíme, abychom prozkoumali, jak Jirečkova linie ovlivnil způsob, jakým vnímáme svět kolem nás, a jak utvářel naše interakce a vztahy s ostatními jednotlivci. Na těchto stránkách navrhujeme ponořit se do všech aspektů Jirečkova linie s cílem osvětlit téma, které je v současné době velmi důležité.

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Komentář: chybí reference
Jirečkova linie. Hranice států jsou zobrazeny ve stavu z května 2006.

Jirečkova linie je imaginární linie přes starověký Balkán, která rozdělovala vliv latiny (na severu) a řečtiny (na jihu) až do 4. století. Prvně toto označení použil český historik Konstantin Jireček v roce 1911 v díle Geschichte der Serben (Historie Srbů).

Linie začínala poblíž města Laç v současné Albánii a vedla přes Serdiku (nyní Sofie v Bulharsku) a pak podél pohoří Stara planina do Odesu (Varna) k Černému moři. Umístění linie je založeno na archeologických nálezech: většina nápisů nalezených na sever od linie byla psána v latině, zatímco většina nápisů nalezených na jihu byla v řečtině.

Tato linie je důležitá k určení oblasti, kde se tvořil rumunský a arumunský lid, má se za to, že latinsky mluvící lid se mohl zformovat poblíž této oblasti, oproti tomu Valaši se nacházeli na sever a na jih od ní.

Několik vědců později vyslovilo poněkud odlišný názor: finský historik Jorma Kaimio (1979) umístil Dalmácii a Horní Moesii do latinské oblasti a Dolní Moesii do oblasti řeckého vlivu. M. D. MacLeod (1982) naznačil, že oficiální politický jazyk nemusel být používán pro každý aspekt běžného života, ale že jednotliví římští úředníci se rozhodovali podle své úvahy pro každý určitý případ. Také poukázal na to, že dokonce i v řeckých oblastech byla latina dominantním jazykem na nápisech zaznamenávajících veřejné práce, na milnících a v armádě.

Literatura

  • Jireček, Konstantin, Geschichte der Serben ' The history of the Serbians ', Gotha, 1911.
  • Kaimio, Jorma, The Romans and the Greek Language, Commentationes Humanarum Litterarum 64. Helsinki: Societas Scientiarum Fennica, 1979.
  • MacLeod, M.D., review of Kaimio, 1979 in The Classical Review, New Ser., 32:2:216-218, 1982.