Jindřich z Isernie

V tomto článku prozkoumáme téma Jindřich z Isernie do hloubky, analyzujeme jeho původ, jeho relevanci dnes a jeho dopad v různých oblastech. Od svého vzniku vzbuzuje Jindřich z Isernie velký zájem a je předmětem četných debat a studií. V průběhu let se Jindřich z Isernie vyvíjel a přizpůsoboval změnám moderního světa, získával nové dimenze a významy. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Jindřich z Isernie a nabídneme kompletní a aktualizovanou vizi, která čtenáři umožní důkladně porozumět tomuto fenoménu a jeho důsledkům v dnešní společnosti.

Jindřich z Isernie
Narození1200
Úmrtí14. století
Povolánínotář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich z Isernie, po česku Jindřich Vlach, († asi po roce 1301) byl notář a protonotář české královské kanceláře v druhé polovině 13. století (nepochybně za Přemysla Otakara II.), autor formulářových sbírek a propagátorem diktaminované rétoriky italského původu. Existuje jistý spor, jestli notář Jindřich a autor formulářových sbírek Jindřich z Isernie je jedna, nebo dvě osoby.

Nejasnosti ohledně životopisu: jeden či dva Jindřichové

Vzhledem k skrovným životopisným údajům o této osobě, vyvstala přinejmenším od 19. století otázka, zdali se pod stejně znějícím jménem Jindřich neskrývá pro období druhé poloviny 13. století více osob víceméně podobného zaměření.

Dlouho se mělo za to, že se jedná o dvě osoby, naposledy a s největší vahou obhajoval tuto teorii J. B. Novák. Jednou osobou měl být Jindřich z Isernie, který je doložen v Praze od roku 1271, založil školu rétoriky při vyšehradské kapitulní škole a sepsal sbírku diktamin, poslední zmínka o něm je roku 1278. Především z jeho diktamin (formulářových sbírek) vyplynulo, že to měl být Ital, který odtamtud dobrodružně utekl, nejspíš to měl být laik. Druhou postavou má být notář (posléze protonotář) doložený prokazatelně od roku 1273 v královské kanceláři Přemysla Otakara II. Mělo by se jednat o kněze, který získal faru (plebánii) v rakouském Garsu. Po Přemyslově smrti nejspíše dále působil v diplomatických službách za posledních Přemyslovců.

Spojit životopisy těchto dvou osob se poprvé snažil František Palacký, největší váhu získalo sjednocení na základě diplomatického rozboru přemyslovských listin Sáši Duškové a Jindřicha Šebánka. Tyto závěry byly vesměs přijaty českou historiografií, byť autoři připouští, že otázka možná není definitivně uzavřená[1] a zcela nebyly přijaty ani nečeskou historiografií.

Odkazy

Literatura

  • Dušková, Sáša. Kdo byl notář Jindřich. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická. 1960, číslo C7, s. 59-74.
  • Nechutová, Jana. Doba Přemysla Otakara II. a formuláře Jindřicha z Isernie. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. E, Řada archeologicko-klasická. 1987, roč. 36, č. E32, s. 141-147.
  • Novák, Jan Bedřich. Henricus Italicus und Henricus de Isernia. Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung. sešit 2, (1899), s. 689-699.
  • Psík, Richard. K teoretickém dílu Mistra Jindřicha z Isernie. In: Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové / Brno : Matice moravská, 2006 s. 224-232.
  • Sviták, Zbyněk. Několik poznámek k životu a dílu protonotáře Jindřicha. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická. 1995, roč. 44, číslo C42, s. 5-11.

Reference

  1. ↑ Nechutová, Jana. Doba Přemysla Otakara II. a formuláře Jindřicha z Isernie. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. E, Řada archeologicko-klasická. 1987, roč. 36, č. E32, s. 142.

Externí odkazy