Jindřich Láznička

Tento článek se bude zabývat problémem Jindřich Láznička, který je dnes nanejvýš důležitý a relevantní. Jindřich Láznička je předmětem debat a analýz v různých oblastech, protože jeho vliv ovlivňuje různé aspekty každodenního života. V průběhu historie byl Jindřich Láznička zdrojem zájmu výzkumníků, specialistů a nadšenců, kteří věnovali čas a úsilí pochopení jeho významu a rozsahu. V tomto smyslu si tento článek klade za cíl prozkoumat mnohočetné aspekty a dimenze, které obklopují Jindřich Láznička, a nabízí širokou a vyváženou vizi, která čtenáři umožňuje ponořit se do její složitosti a relevance dnes.

Jindřich Láznička
Narození4. července 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. května 1970 (ve věku 68 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníherec, textař a zpěvák
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Láznička (4. července 1901, Praha – 24. května 1970, Bratislava), známý jako Jindra Láznička, byl český zpěvák a herec. [1]

Životopis

Vyučil se cukrářem a pekařem. Lákalo jej divadlo a opereta a začal hrát v kočovné Lachmanově divadelní společnosti. V letech 1921–1923 působil ve zpěvoherném souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích [2], odkud odešel do divadla v Olomouci (1924–1925). V roce 1929 působil v Mertenově divadle,[3] následně také v Malé operetě na Vinohradech (1931–1933),[4] pražské Aréně a v Novém divadle Oldřicha Nového (1935–1945).[5]

Krátce spolupracoval po válce s Vesnickým divadlem a později odešel na Slovensko, kde působil jako starokomik v operetního souboru Slovenského národního divadla (1947–1970).[6]

Od roku 1928 nahrával gramofonové desky s orchestrem Františka Šmída v Berlíně pro společnost Kalliope (později vydáno i na deskách ESTA), kde zpíval pod různými pseudonymy. Další desky nahrál v Berlíně a v Praze např. pro Parlophon, Ultraphon a Odeon. Některé z písní i sám otextoval.[1] Celkově mu vyšlo více jak 300 desek, z toho jen u Parlophonu téměř 200.[7] [6]

Pro Český rozhlas natočil řadu operetních pořadů a pro Slovenský rozhlas připravil první slovenskou dramatizaci románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk.[6]

Od roku 1928 do roku 1968 se objevoval v českých filmech, převážně v epizodních rolích. Jeho poslední filmovou rolí byl zbrojnoš ve filmu Šíleně smutná princezna.

Během své kariéry používal také řadu pseudonymů, např. Jan Malík, Jan Lenský, Jaroslav Pražák, F. Jindra, L. Jindra, Symfonic Duo. [8]

Ocenění

Filmografie, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b GÖSSEL, Gabriel. Historie psaná šelakem - Jindra Láznička: Saze a sazičky (Nahrávky z let 1928-1942 ) . Praha: Český rozhlas/Radiotéka, 2017 . Dostupné online. 
  2. ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 196 ISBN 80-7008-107-4
  3. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 416
  4. ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str.  257, ISBN 80-7008-107-4
  5. ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str.  368, ISBN 80-7008-107-4
  6. ↑ a b c ČÍPEK, M. Jindra Láznička . CS Retro Music, 2010-01-04 . Dostupné online. 
  7. ↑ Jindra Láznička v Česko-Slovenské filmové databázi
  8. ↑ a b Filmový přehled/Jindřich Láznička . Praha: Národní filmový archiv, 2017 . Dostupné online. 

Literatura

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 160, 242, 255, foto 406
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 196, 257, 261, 368, ISBN 80-7008-107-4
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 416, 621

Externí odkazy