V tomto článku budeme hovořit o Jiří Přibáň, vysoce relevantním tématu, které zaujalo pozornost odborníků i fanoušků. Jiří Přibáň pokrývá širokou škálu aspektů od jeho dopadu na společnost až po jeho vliv v profesní oblasti. V průběhu let vyvolal Jiří Přibáň intenzivní debatu, která vedla k většímu pochopení a prozkoumání jeho důsledků. V tomto článku budeme do hloubky analyzovat relevanci a dopad Jiří Přibáň a také různé perspektivy, které na toto téma existují.
prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc. | |
---|---|
![]() Profesor Jiří Přibáň během Noci filosofie (2016) | |
Soudce Ústavního soudu ČR | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 25. června 2024 | |
Narození | 25. srpna 1967 (57 let) Praha ![]() |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | sociolog, právník, filozof a vysokoškolský učitel |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jiří Přibáň (* 25. srpna 1967 Praha) je český právník a sociolog, 25. června 2024 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR.
Jiří Přibáň pochází z Odoleny Vody, vystudoval Dvořákovo gymnázium v Kralupech nad Vltavou a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (1985-1989), na které nastoupil v roce 1990 jako asistent a postupně získal docenturu (1997), titul doktora věd (2001) a profesuru v oborech právní teorie, filosofie a sociologie (2002). Je členem Učené společnosti České republiky, britské Academy of Social Sciences a Academia Europaea. V roce 2022 byl oceněn stříbrnou medailí Antonína Randy udělovanou Jednotou českých právníků.
V 90. letech absolvoval řadu studijních pobytů na univerzitách v Evropě, Spojených státech amerických a Jižní Africe. Od roku 1993 začal pravidelně spolupracovat s Cardiff University, kde se stal členem redakční rady Journal of Law and Society, postupně začal působit vědecky i pedagogicky a v roce 2006 získal profesuru. V roce 2014 zde také založil Centre of Law and Society, které vedl až do svého jmenování soudcem Ústavního soudu České republiky 25. června 2024.
Je autorem desítek knih a stovek studií, mezi jinými Sázka na svobodu (2024),[1] Obrana ústavnosti (2014)[2] a trilogie dialogů s novinářem Karlem Hvížďalou Hledání dějin (2018),[3] Hledání odpovědnosti (2021)[4] a Hledání smyslu (2013).[5] Anglicky vydal především volnou trilogii monografií o ústavní sémantice Legal Symbolism (2007),[6] Sovereignty in Post-Sovereign Society (2015)[7] a Constitutional Imaginaries (2022)[8] a také knihu Dissidents of Law (2002)[9] zabývající se politickým disentem v komunistických režimech a jeho právně teoretickým a filosofickým významem.
Jako hostující profesor nebo vědecký pracovník působil na řadě akademických institucí po celém světě, například na University of California v Berkeley, New York University, University of New South Wales v Sydney, University of Pretoria, University of San Francisco, European University Institute ve Fiesole nebo Koninklijke Vlaamse Academie v Bruselu. Za vědeckou práci získal řadu ocenění, například The Socio-Legal Theory and History Book Prize udělovanou Socio-Legal Studies Association v roce 2016 za monografii Sovereignty in Post-Sovereign Society.
V roli nezávislého odborníka vypracoval různé studie a zprávy pro ústavní a mezinárodní instituce, například Sněmovnu lordů Parlamentu Spojeného království nebo Organizaci spojených národů.
Kromě akademické práce se věnuje také publicistické činnosti a již během studií se aktivně podílel na vzniku a působení nezávislých studentských časopisů. Pravidelně přispívá do českých i mezinárodních médií, píše eseje o umění a kultuře, které vyšly v knihách Pod čarou umění (2008)[10] a Obrazy české postmoderny (2010).[11] V roce 2020 vydal knihu esejů Italské črty[12] ilustrovanou malířem Jakubem Špaňhelem
V dubnu 2024 jej prezident Petr Pavel navrhl na funkci ústavního soudce.[13] V červnu 2024 Senát nominaci prezidenta schválil, pro návrh hlasovalo 50 z 66 hlasujících senátorů.[14][15] 25. června 2024 byl jmenován soudcem Ústavního soudu.[16]
Jiří Přibáň sám sebe označuje za příslušníka "generace devětaosmdesátníků", pro kterou, jak zdůrazňuje v knize Sázka na svobodu, svoboda představuje základní hodnotu i výzvu.[17] S tím souvisí i jeho kritické hodnocení fundamentalismu v nejrůznějších politických, morálních, náboženských a ideologických formách.
Ve vědecké práci vychází z teorie sociálních systémů a kriticky rozvíjí především myšlenky sociologa a filosofa Niklase Luhmanna nebo právních teoretiků a sociologů Gunthera Teubnera, Rogera Cotterrella, Davida Nelkena a Chrise Thornhilla.
Filosoficky a eticky je mu blízká tradice liberálního myšlení Isaiaha Berlina nebo Ernesta Gellnera a jeho esejistické dílo nepřímo navazuje na Čapkův pragmatismus a Masarykovo pojetí demokracie a humanity.