Jaromír Dvořák

V dnešním světě je Jaromír Dvořák tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už díky svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na každodenní životy lidí, Jaromír Dvořák se dokázal stát opakujícím se tématem konverzací, debat a diskuzí ve všech oblastech. Díky neustálé přítomnosti v médiích a sociálních sítích se Jaromír Dvořák podařilo překročit hranice a kultury a vzbudit zájem a obavy u lidí všech věkových kategorií a podmínek. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad a důležitost Jaromír Dvořák a analyzujeme jeho důsledky a význam v současné společnosti.

Jaromír Dvořák
Narození4. července 1931
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. října 2004 (ve věku 73 let)
Olomouc
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníKroměříž
Povolánívysokoškolský profesor, literární historik
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo,
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Palackého v Olomouci
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Dvořák (4. července 1931, Olomouc – 4. října 2004, tamtéž) byl český vysokoškolský profesor a marxisticky orientovaný literární historik.[1]

Život

Narodil se v rodině důstojníka Československé armády, matka byla rakouského původu. Po maturitě na Slovanském gymnáziu vystudoval v letech 1950–1955 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen FF UP) bohemistiku a filozofii. Na fakultě začal vyučovat již od studentských let, nejprve jako asistent (od roku 1954), pak jako odborný asistent (od roku 1960), od roku 1968 jako docent a roku 1982 byl jmenován profesorem pro obor dějiny nové české literatury. V letech 1974–1984 byl vedoucím katedry bohemistiky a slavistiky a v letech 1985–1990 vedoucím katedry teorie a řízení kultury. V letech 1969–1972 zastával funkci proděkana FF UP.[2]

Od roku 1961 od roku 1973 byl tajemníkem a pak do roku 1991 vedoucím Uměnovědného střediska Bedřicha Václavka ustanoveného při FF UP. V letech 1972–1982 souběžně vedl Kabinet Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd.[2]

Debutoval roku 1955 ve Sborníku Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Přispíval do literárních časopisů ( Host do domu, Kulturní měsíčník, Literární měsíčník, Tvorba a další) i do denního tisku. Odborné práce publikoval ve vědeckých periodikách. Podílel se na redakci spisů Bedřicha Václavka, S. K. Neumanna a Zdeňka Nejedlého. Jako literární historik se nejdéle zabýval právě Zdeňkem Nejedlým a na základě řady dílčích studií napsal monografickou práci Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura, vytvořenou podle hledisek marxisticky pojatého historismu.[1]

Od roku 1958 byl členem KSČ. V souvislosti s politickými změnami po roce 1989 odešel roku 1991 jako ideologicky nežádoucí vysokoškolský pedagog do důchodu.[3] Zemřel v roce 2004 a je pohřben v rodinné hrobce na kroměřížském hřbitově.[4]

Výběrová bibliografie

  • Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu (1960).
  • Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura (1978).
  • Tradice a současnost (1980), literárněvědné a literárně kulturní studie z let 1955–1976.
  • K demokratickým a internacionalistickým tradicím slavistiky (1982).
  • Bezručovské studie (1982).
  • Čtyřicet let rozvoje socialistické kultury v Severomoravském kraji (1985)
  • Z kulturní historie Olomouce (1989).
  • Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis (1990).
  • Tvůrčí osobnost Óndry Łysohorského (1990).
  • Z dějin literatury a kultury na Moravě (1991).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Slovník české literatury po roce 1945 – Jaromír Dvořák
  2. ↑ a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 153-154
  3. ↑ K nedožitým osmdesátinám Jaromíra Dvořáka – Obrys/Kmen
  4. ↑ Evidence hrobových míst správy kroměřížského hřbitova

Externí odkazy