V dnešním světě se Jan Tencian stal tématem velkého významu a zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého dopadu na společnost až po jeho důsledky pro každodenní život, Jan Tencian ovlivňuje mnoho aspektů našich životů. V průběhu let byl Jan Tencian zkoumán a diskutován z různých úhlů pohledu, což vytvořilo široké spektrum názorů a teorií na toto téma. V tomto článku důkladně prozkoumáme důležitost Jan Tencian a jeho nevyhnutelnou relevanci v současném světě a nabídneme podrobnou a objektivní vizi jeho mnoha aspektů.
JUDr. Jan Tencian | |
---|---|
Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
Ve funkci: 1976 – 1986 | |
Předseda MěNV Olomouc | |
Ve funkci: 30. září 1970 – 1986 | |
Předchůdce | František Řeháček |
Nástupce | Josef Votoček |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 22. března 1927 (98 let) nebo 27. března 1927 (98 let) Vyškov ![]() |
Alma mater | Masarykova univerzita |
Profese | politik, předseda MNV a místní politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Tencian (* 22. března 1927 Vyškov[1][2]) byl český a československý právník, politik Komunistické strany Československa, předseda MěNV v Olomouci a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.
V roce 1950 absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, poté se stal podnikovým právníkem v Moravsko-slezské tiskárně v Olomouci. Od roku 1952 byl členem KSČ, na konci 60. let byl stoupencem protireformního křídla strany a proto se po invazi vojsk Varšavské smlouvy stal v roce 1970 jak předsedou MěNV (současnou terminologií starosta/primátor) Olomouce, jímž byl až do roku 1986,[3][4] tak v rámci KSČ předsedou jejího městského výboru, členem okresního výboru a členem předsednictva ostravského krajského výboru. Později ještě působil na správním úseku Ministerstva vnitra v Praze.[5]
Ve volbách roku 1976 usedl do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 70 – Olomouc, Severomoravský kraj). Mandát získal i ve volbách roku 1981 (obvod Olomouc). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1986.[6][7][8]