Tento článek se bude zabývat tématem Ján Kostra, které je dnes velmi důležité. Ján Kostra je předmětem debat a studií v různých oblastech, jeho důsledky zasahují do různých aspektů každodenního života a jeho dopad je pociťován po celém světě. Od svého vzniku až po současnou situaci vzbuzuje Ján Kostra zájem odborníků a lidí z různých oborů. V tomto článku budou analyzovány různé aspekty Ján Kostra, jeho účinky, výzvy a možná řešení, aby bylo možné poskytnout široký a podrobný přehled tohoto tématu.
Ján Kostra | |
---|---|
![]() | |
Narození | 4. prosince 1910 Turčianska Štiavnička |
Úmrtí | 5. listopadu 1975 (ve věku 64 let) Bratislava |
Místo pohřbení | Hřbitov Slávičie údolie |
Povolání | spisovatel, malíř, básník, redaktor a překladatel |
Stát | ![]() |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Ocenění | národní umělec (1969) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ján Kostra (pseudonymy Ján Medník, Ján Robur, Kristián Benko – společný pseudonym s Kristou Bendovou; 4. prosince 1910, Turčianska Štiavnička, Slovensko – 5. listopadu 1975, Bratislava) byl slovenský básník, malíř, esejista, překladatel a autor literatury pro děti a mládež.
Pocházel z rodiny malorolníka a své vzdělání získal v Žilině, v letech 1928 – 1934 studoval na umělecké průmyslovce a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, a mezitím ještě v letech 1930 – 1933 studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1934 však studium přerušil a už nedokončil. V době studií v Česku se stal členem slovenského spolku Dětvan, jakož i literární skupiny pokrokově orientovaných vysokoškoláků v Praze R-10. V době studií pracoval v Dělnické divadelní obci české a byl též členem jejich dramatického souboru, se kterým se zúčastnil v roce 1933 Divadelního festivalu v Moskvě. Po ukončení vojenské služby se usadil v Bratislavě, kde pracoval v letech 1936 – 1937 jako úředník v bance a v letech 1937 – 1938 jako redaktor v Dělnických novinách. V letech 1938 – 1942 byl redaktorem Slovenského rozhlasu v Prešově a v Bratislavě; v této činnosti pokračoval i po skončení druhé světové války. V letech 1949 – 1956 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a v letech 1952 – 1953 šéfredaktorem týdeníku Kultúrny život, později pracoval v časopisu Slovenské pohľady. Od roku 1956 se věnoval výlučně literární práci.
Svojí tvorbou se řadí k zakladatelům moderní slovenské lyriky s mimořádným smyslem pro čistotu tvaru a estetičnost slova. První verše začal publikovat už jako středoškolák. Svá díla zveřejňoval zpočátku zejména časopisecky (DAV, Svojeť, Mladé Slovensko, Slovenské pohľady, Elán, Slovenské smery, Tvorba, Kultúrny život, Národná obroda, Pravda, Nové slovo a jiných). Jeho básně byly převratně čisté, přitom nenapodobitelně erotické. V jeho verších se setkáváme se všeobecným obdivem k ženám, které se pro něj díky jeho hluboké úctě a lásce k matce stávají téměř božstvem. Je výrazným představitelem impresionisticko-senzuální poezie. Jeho tvorbu ovlivňovali jak slovenští básníci (Laco Novomeský, Ján Smrek), tak i čeští autoři (Vítězslav Nezval, ale zejména Jiří Wolker).
Téměř celý život se věnoval také výtvarné tvorbě. Svá díla však považoval za svoji intimní věc. Jeho básnická sbírka Ave Eva z roku 1943 vyšla s jeho vlastními ilustracemi. Psal také eseje o moderní slovenské malbě, např. o Ľudovítovi Fullovi.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Kostra na slovenské Wikipedii.