Téma Informel je dnes nanejvýš důležité, protože vyvolalo velký dopad v různých oblastech společnosti. Od svého vzniku Informel vzbuzoval zájem odborníků a vědců, kteří věnovali svůj čas a úsilí analýze jeho důsledků a důsledků. Postupem času se Informel vyvíjel a přizpůsoboval novým potřebám a požadavkům společnosti a stal se dnes aktuálním tématem. V tomto článku analyzujeme Informel do hloubky a jeho dopad v různých oblastech a nabídneme kompletní a aktualizovaný přehled tohoto velmi relevantního tématu.
Informel, art informel nebo informalismus bylo výtvarné hnutí, jež lze vymezit léty 1943–1950.[1] Pod pojem se obvykle shrnují všechny tendence negeometricky abstraktní a akční malby své doby, a to zejména ve Francii a zbytku Evropy – podobné tendence ve Spojených státech se obvykle zahrnují do abstraktního expresionismu, jenž počíná rokem 1946.[2][3] V rámci hnutí je identifikováno několik charakteristických trendů a podskupin, jako je lyrická abstrakce, matterismus, Nová pařížská škola, tachismus či art brut. Za představitele informelu bývají označováni Jean Dubuffet, Henri Michaux, Pierre Soulages, Antoni Tàpies, Nicolas de Staël, Eduardo Chillida, Maria Helena Vieira da Silva, Jean-Paul Riopelle, Willi Baumeister, Wols, Hans Hartung, Ernst Wilhelm Nay, Serge Poliakoff, Georges Mathieu, Alberto Burri nebo Jean Fautrier. Nejvýznamnějším představitelem českého informelu byl Vladimír Boudník.[4]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Informalism na anglické Wikipedii.