IMAM Ro.43

V dnešním světě zaujímá IMAM Ro.43 ústřední místo ve společnosti, ať už kvůli své relevanci v kulturní, politické, historické nebo společenské sféře. Jeho vliv se v průběhu let rozšířil a má významný dopad na životy lidí a na historické události. Proto je nezbytné ponořit se hlouběji do studia a analýzy IMAM Ro.43, abychom pochopili jeho význam a vliv na vývoj lidstva. V tomto článku se ponoříme do světa IMAM Ro.43 a prozkoumáme jeho různé aspekty a jeho dopad v různých kontextech.

IMAM Ro.43
IMAM Ro.43 (ORB-23)
IMAM Ro.43 (ORB-23)
Určeníplovákový letoun
PůvodItalské království
VýrobceIMAM
Šéfkonstruktéring. Giovanni Galasso
První let19. listopadu 1934[1]
UživatelRegia Aeronautica
Výroba1934-1941
Vyrobeno kusů194
Vyvinuto z typuIMAM Ro.37bis
Další vývojIMAM Ro.44
Některá data mohou pocházet z datové položky.

IMAM Ro.43 byl italský dvoumístný jednomotorový plovákový průzkumný dvouplošník smíšené konstrukce.

Vznik

Ro.43 vznikl na požadavek italského královského námořnictva, které projevilo zájem o plovákový průzkumný letoun určený pro katapulty válečných lodí, nebo pro pobřežní službu. Šéfkonstruktér společnosti S. A. Industrie Meccaniche e Aeronautiche Meridionali, ing. Giovanni Galasso, navrhl jednoduchou úpravu pozemního průzkumného letounu IMAM Ro.37bis z roku 1934 na plovákový Ro.43.

Vývoj

Převzetím řady komponentů z Ro.37bis byl umožněn vzlet prvního prototypu Ro.43 (MM244) již 19. listopadu 1934, který provedl šéfpilot Nicolo Lanna.[1] Pohon nového hydroplánu zajišťoval hvězdicový devítiválec Piaggio P-IX RC-40 o 448 kW s krytem NACA s kapkovitými výstupky nad vahadly ventilů. Vrtule byla dvoulistá.

Prvních 23 sériových kusů postavených mezi dubnem a listopadem 1936, včetně následující produkce, bylo vybaveno silnější pohonnou jednotkou Piaggio P-XR o výkonu 515 kW s hladkým krytem NACA a třílistou kovovou vrtulí. Měly také větší SOP. Křídla bylo možno sklopit vzad. Výzbroj tvořil jeden synchronizovaný kulomet Breda-SAFAT ráže 7,7 mm a jeden pohyblivý stejného typu. Dvoučlennou osádku tvořil pilot vojenského letectva a námořní pozorovatel. Přistávací zařízení tvořil jeden centrální celokovový plovák a dva pomocné pod spodním křídlem.

Neapolská firma IMAM vyrobila celkem 149 Ro.43, licenční výroba u společnosti CMASA v Marina di Pisa dala vzniknout úhrnem pětačtyřiceti exemplářům. Dalším vývojem Ro.43 vznikl jednomístný plovákový stíhací letoun IMAM Ro.44.

Nasazení

IMAM Ro.43

První Ro.43 byly dodány ve druhé polovině roku 1937 k výcvikovým jednotkám a třem jednotkám vodního stíhacího letectva. Ve stejném roce dostal první stroj také lehký křižník Montecuccoli. S přibývajícími dodávkami převzaly postupně Ro.43 také křižníky Trieste, Fiume, Zara, Pola, Gorizia, Trento a Bolzano, nosič hydroplánů Giuseppe Miraglia a následně těžké bitevní lodě třídy Vittorio Veneto, tedy vedle této vlajkové lodi i Roma a Littorio. Bitevní lodě a křižníky mohly nést tři až čtyři letouny, v praxi se jich neneslo více než dva, spíše jen jeden.

Po vypuštění letounu pro řízení palby či hledání nepřítele se stroj po vyčerpání paliva vrátil k plavidlu, což za vyššího vlnobití nebylo vždy možné, a loď musela asi půl hodiny stát, než byl letoun dopraven na palubu. V bojových podmínkách se často stroje vysílaly k přistání na pobřeží Itálie, nebo jejích kolonií. Většího bojového nasazení se Ro.43 dočkaly v dubnu 1939 při obsazování Albánie.

V prosinci 1939 mělo italské letectvo ve stavu 90 Ro.43 a při vstupu Itálie do války 10. června 1940 105. Čtveřice Ro.43 byla katapultována také při střetnutí italského a britského loďstva u Punta Stilo 8. července 1940 a od té doby se účastnily většiny střetnutí, tedy u mysů Teulada, Matapan, při akcích u Gibraltaru a Alexandrie, mysu Carbonara a bojů u Syrty.[2]

Dalšími plavidly, které nesly Ro.43, byly válečné lodě Duca d' Aosta, Garibaldi, Cavour, Diaz, Eugenio di Savoia a Duilio.

V době italské kapitulace bylo ve stavu ještě 48 Ro.43, z nichž bylo na plavidlech 28. Soustředily se 8. září na Sardinii a před německým útokem se snažily uniknout. Dva stroje byly sestřeleny, zbytek přelétl na Baleáry, kde je Španělé internovali.

Specifikace

Údaje dle[2]

IMAM Ro.43

Technické údaje

  • Osádka:
  • Rozpětí: 11,57 m
  • Délka: 9,71 m
  • Výška: 3,51 m
  • Nosná plocha: 33,36 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1760 kg
  • Vzletová hmotnost: 2400 kg
  • Pohonná jednotka:

Výkony

  • Maximální rychlost u hladiny moře: 280 km/h
  • Maximální rychlost v hladině 2000 m: 303 km/h
  • Cestovní rychlost: 180 km/h
  • Výstup na 4000 m: 11 min
  • Dostup: 7200 m
  • Dolet: 1092 km

Výzbroj

  • 1 × synchronizovaný kulomet Breda-SAFAT ráže 7,7 mm
  • 1 × pohyblivý kulomet Breda-SAFAT ráže 7,7 mm

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Marcon 2000, s. 7.
  2. ↑ a b Němeček Václav, IMAM Ro.43, Letectví+Kosmonautika, 1995, str.30, č.25

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 382. 
  • MARCON, Tullio, 2000. IMAM Ro 43/44. Příprava vydání Giorgio Apostolo; překlad Rosario Abate, Richard Caruana; ilustrace Angelo Brioschi, Aldo Brovarone, Richard Caruana. 2. vyd. Torino: La Bancarella Aeronautica. 56 s. (Ali d'Italia; sv. 12). (italsky / anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. IMAM Ro.43. Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI., čís. 25, s. 30. 

Externí odkazy

Italské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Bombardovací letouny
Průzkumné letouny
Transportní letouny
Cvičné letouny
Experimentální letouny a prototypy
Projekty