Fiat G.55

Fiat G.55
Fiat G.55 v barvách letectva Italské sociální republiky
Určení	stíhací letoun
Původ	Italské království
Výrobce	Fiat
Šéfkonstruktér	Giuseppe Gabrielli
První let	30. dubna 1942[1]
Zařazeno	1943
Uživatel	Regia Aeronautica Aeronautica Nazionale Repubblicana Luftwaffe Aeronautica Militare Argentinské letectvo Egyptské královské letectvo Syrské arabské vzdušné síly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiat G 55 Centauro (Kentaur) byl italský víceúčelový stíhací letoun. Spolu s Reggiane Re.2005 a Macchi MC.205V patřil k tzv. „páté sérii“ – posledním nejvýkonnějším italským stíhačkám druhé světové války.

Prototyp letounu Fiat G.55 vzlétl na jaře roku 1942. První malá zkušební série létala vyzbrojená jedním kanónem a čtyřmi kulomety, ale bojové stroje byly vyzbrojeny standardem: 3 x 20mm kanónem a 2 x 12,7mm kulometem. Toto však byla na italské poměry těžká výzbroj.

Až do italské kapitulace v září 1943 stačila firma Fiat dodat pouze 30 strojů, z nichž část se již ani nedostala k jednotkám na frontu. Bojů se letouny účastnily až po italské kapitulaci, kdy na severu země vznikla proněmecká Italská sociální republika. V řadách jejího letectva úspěšně napadaly spojenecké bombardovací svazy i jejich stíhací doprovod.

Výroba G.55 v turínské továrně Fiat dále pokračovala až do 25. dubna 1944, kdy byl závod těžce poškozen spojeneckým náletem. Poté byla produkce rozptýlena do poboček Fiatu a probíhala i v dalších firmách. Na podzim 1944 došlo na příkaz Němců k zastavení výroby.^[2]

V březnu 1944 poprvé vzlétl G.56 se silnějším německým motorem DB 603A. Výzbroj byla redukována na tři kanóny. Stroj byl zdařilý, s maximální rychlostí 685 km/h byl nejrychlejším italským stíhacím letounem a v cvičném souboji údajně překonal Bf 109 K i Fw 190 A.^[2] Společně se zastavením výroby G.55 byl po postavení dvou prototypů ukončen i vývoj G.56.^[2]

Protože se Itálie vzdala včas a ještě si stihla zabojovat proti bývalému spojenci (v případě letadel šlo o Italské spojenecké letectvo), nebyla důkladně demilitarizována jako třeba Japonsko či Německo. Některé italské typy ve výzbroji zůstaly a právě G.55 čekala dlouhá poválečná služba v italském letectvu.

Po válce byl letoun modernizován, vybaven britským motorem Rolls-Royce Merlin a vyráběn pod označením G.59.^[2]

Dalším uživatelem bylo Egyptské královské letectvo, které G.55 operačně nasadilo do bojů během druhé fáze izraelské války za nezávislost. Zkušení veteráni Royal Air Force sloužící v Chel Ha Avir mnoho Fiatů G.55 sestřelili.^[3]

• Osádka: 1
• Rozpětí: 11,85 m
• Délka: 9,37 m
• Výška: 3,13 m
• Nosná plocha: 21,11 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2630 kg
• Vzletová hmotnost: 3520 kg
• Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Fiat RA-1050 RC-58 Tifone (v licenci vyráběný německý DB 605A) o výkonu 1085kW.

• Maximální rychlost: 630 km/h
• Cestovní rychlost: ? km/h
• Dostup: 12 750 m
• Dolet: 1200 km

• 3 × kanón MG 151/20 ráže 20 mm
• 2 × kulomet Breda-SAFAT ráže 12,7 mm
• až 320 kg bomb na závěsnících pod křídlem.

• 
  G.55 (Regia Aeronautica)
• 
  Syrský G.55
• 
  G.56
• 
  G.59

• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 102. 
• Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945
• VERGNANO, Piero; ALEGI, Gregory, 1998. Fiat G 55. Příprava vydání Giorgio Apostolo; překlad Gregory Alegi; ilustrace Angelo Brioschi, Aldo Brovarone, Richard Caruana. Torino: La Bancarella Aeronautica. 56 s. (Ali d'Italia; sv. 010). (it / en) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fiat G.55 na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Fiat G.55 Centauro Archivováno 14. 1. 2016 na Wayback Machine.
• Fotogalerie letounu Fiat G.55 Centauro

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.