Fiat G.55

Dnes vstoupíme do vzrušujícího světa Fiat G.55. Toto téma vzbudilo zájem milionů lidí po celém světě a není se čemu divit. Význam Fiat G.55 byl diskutován a analyzován v různých oblastech, od vědy po populární kulturu. V tomto článku navrhujeme analyzovat různé aspekty související s Fiat G.55, od jeho historického původu až po jeho dnešní relevanci. Doufáme, že tento článek nejen uspokojí vaši zvědavost ohledně Fiat G.55, ale také vás inspiruje k hlubšímu prozkoumání a pochopení.

Fiat G.55
Fiat G.55 v barvách letectva Italské sociální republiky
Fiat G.55 v barvách letectva Italské sociální republiky
Určenístíhací letoun
PůvodItalské království
VýrobceFiat
ŠéfkonstruktérGiuseppe Gabrielli
První let30. dubna 1942[1]
Zařazeno1943
UživatelRegia Aeronautica
Aeronautica Nazionale Repubblicana
Luftwaffe
Aeronautica Militare
Argentinské letectvo
Egyptské královské letectvo
Syrské arabské vzdušné síly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiat G 55 Centauro (Kentaur) byl italský víceúčelový stíhací letoun. Spolu s Reggiane Re.2005 a Macchi MC.205V patřil k tzv. „páté sérii“ – posledním nejvýkonnějším italským stíhačkám druhé světové války.

Vývoj a operační nasazení

Prototyp letounu Fiat G.55 vzlétl na jaře roku 1942. První malá zkušební série létala vyzbrojená jedním kanónem a čtyřmi kulomety, ale bojové stroje byly vyzbrojeny standardem: 3 x 20mm kanónem a 2 x 12,7mm kulometem. Toto však byla na italské poměry těžká výzbroj.

Až do italské kapitulace v září 1943 stačila firma Fiat dodat pouze 30 strojů, z nichž část se již ani nedostala k jednotkám na frontu. Bojů se letouny účastnily až po italské kapitulaci, kdy na severu země vznikla proněmecká Italská sociální republika. V řadách jejího letectva úspěšně napadaly spojenecké bombardovací svazy i jejich stíhací doprovod.

Výroba G.55 v turínské továrně Fiat dále pokračovala až do 25. dubna 1944, kdy byl závod těžce poškozen spojeneckým náletem. Poté byla produkce rozptýlena do poboček Fiatu a probíhala i v dalších firmách. Na podzim 1944 došlo na příkaz Němců k zastavení výroby.[2]

V březnu 1944 poprvé vzlétl G.56 se silnějším německým motorem DB 603A. Výzbroj byla redukována na tři kanóny. Stroj byl zdařilý, s maximální rychlostí 685 km/h byl nejrychlejším italským stíhacím letounem a v cvičném souboji údajně překonal Bf 109 K i Fw 190 A.[2] Společně se zastavením výroby G.55 byl po postavení dvou prototypů ukončen i vývoj G.56.[2]

Protože se Itálie vzdala včas a ještě si stihla zabojovat proti bývalému spojenci (v případě letadel šlo o Italské spojenecké letectvo), nebyla důkladně demilitarizována jako třeba Japonsko či Německo. Některé italské typy ve výzbroji zůstaly a právě G.55 čekala dlouhá poválečná služba v italském letectvu.

Po válce byl letoun modernizován, vybaven britským motorem Rolls-Royce Merlin a vyráběn pod označením G.59.[2]

Dalším uživatelem bylo Egyptské královské letectvo, které G.55 operačně nasadilo do bojů během druhé fáze izraelské války za nezávislost. Zkušení veteráni Royal Air Force sloužící v Chel Ha Avir mnoho Fiatů G.55 sestřelili.[3]

Specifikace

Technická data

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,85 m
  • Délka: 9,37 m
  • Výška: 3,13 m
  • Nosná plocha: 21,11 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2630 kg
  • Vzletová hmotnost: 3520 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Fiat RA-1050 RC-58 Tifone (v licenci vyráběný německý DB 605A) o výkonu 1085kW.

Výkony

  • Maximální rychlost: 630 km/h
  • Cestovní rychlost: ? km/h
  • Dostup: 12 750 m
  • Dolet: 1200 km

Výzbroj

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Vergnano a Alegi 1998, s. 8.
  2. a b c d NĚMEČEK, Václav. Fiat G-56. Letectví a kosmonautika. 23. května 1990, roč. LXVI, čís. 11, s. 29/429. 
  3. HELLEBRAND, Karel. Chel Ha´avir : izraelské letectvo. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-24-8. 

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 102. 
  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945
  • VERGNANO, Piero; ALEGI, Gregory, 1998. Fiat G 55. Příprava vydání Giorgio Apostolo; překlad Gregory Alegi; ilustrace Angelo Brioschi, Aldo Brovarone, Richard Caruana. Torino: La Bancarella Aeronautica. 56 s. (Ali d'Italia; sv. 010). (it / en) 

Externí odkazy