Henry van de Velde

V dnešní době je Henry van de Velde tématem, které v dnešní společnosti získalo velký význam. Lidé se stále více zajímají o zkoumání a pochopení dopadu, který má Henry van de Velde na jejich každodenní život. Ať už z osobního, profesního nebo společenského hlediska, Henry van de Velde se stal základním prvkem, který nemůžeme ignorovat. Proto se v tomto článku chceme ponořit do tématu Henry van de Velde, prozkoumat jeho různé dimenze a pokusit se osvětlit jeho důležitost v moderním světě. Ponoříme se do jeho původu, jeho vývoje v čase a do toho, jak ovlivnil způsob našeho života a vztahů. Henry van de Velde je bezesporu fascinující téma, které si zaslouží hloubkovou analýzu.

Henry van de Velde
Narození3. dubna 1863
Antverpy
Úmrtí25. října 1957 (ve věku 94 let)
Oberägeri
Místo pohřbeníTervuren Communal Cemetery
Alma materKrálovská akademie výtvarných umění v Antverpách
Gentská univerzita
Povoláníarchitekt, designér, malíř, vysokoškolský učitel, inženýr, návrhář interiérů, designér šperků a designér nábytku
Manžel(ka)Maria Van de Velde
Významná dílaBoekentoren (Gent)
Muzeum Kröllerové-Müllerové
Villa Bloemenwerf
National Institute for Technical Education Leuven
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry van de Velde (3. dubna 1863 Antverpy15. října 1957) byl belgický malíř, návrhář a architekt. Tvořil návrhy nábytku, kovových předmětů, textilií a knižních vazeb.

Biografie

V roce 1897 se osamostatnil a založil Société van de Velde, kde se vyráběl nábytek, doplňky interiéru, galanterie a klenoty z kovů. V roce 1907 se stal ředitelem Školy umění a řemesel ve Výmaru. Společně s architektem Viktorem Hortou a Paulem Hanikarem patřil k zakladatelům belgické secese. Byl také jedním z představitelů hnutí Art and Crafts.

Dílo

Chemnitz, Germany: Villa Esche
  • Dům Bloemenwerf v Uccle u Bruselu (1895)
  • kadeřnictví Haby v Berlíně (1889)
  • Hagen
    • Folkwang-Museum Hagen (1900–1902)
    • Obytný dům Karla Ernsta Osthause, Hohenhof (1907–908)
  • Výmar
    • Nietzsche Archiv (1903)
    • Umělecká škola (1904–1911)[p 1]
    • Uměleckoprůmyslová škola (1905–1906)[p 1]
    • dům Hohe Pappeln (1907–1908)
    • Villa Dürckheim (1912–1913)
  • Werkbundtheater v Kolíně nad Rýnem (1914)
  • Villa Esche v Chemnitzu

Odkazy

Poznámky

  1. a b Od roku 1996 součást světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími stavbami Bauhausu ve Výmaru, Desavě a Bernau bei Berlin.

Externí odkazy

Literatura

  • Mrázovi Bohumír a Marcela: Secese. Edice -ismy. Obelisk Praha 1971
  • Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha, Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
  • Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.