V dnešním světě je Helena Honcoopová téma, které je stále aktuálnější a zajímavější. Od svého vzniku vyvolává debaty, výzkumy a diskuse v různých oblastech. Jeho dopad se rozšířil po celém světě a ovlivňuje jednotlivce, komunity a organizace. V tomto článku prozkoumáme důležitost Helena Honcoopová a analyzujeme jeho důsledky, výzvy a příležitosti. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme, jak Helena Honcoopová formoval naši společnost a jak je její vývoj i dnes ústředním tématem.
PhDr. Helena Honcoopová | |
---|---|
Narození | 1. listopadu 1948 (76 let) Praha |
Povolání | japanoložka, spisovatelka, historička umění a překladatelka |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Helena Honcoopová (* 1. listopadu 1948 v Praze) je česká japanoložka, historička japonského umění, překladatelka z japonštiny.
V letech 1967–1972 vystudovala japanologii a angličtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. Ve studiu pokračovala v letech 1974–1977 studiem dějin umění, jejím učitelem byl Lubor Hájek, zakladatel sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze.[1]
Po ukončení studia pracovala v letech 1972–1983 ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze a jako kurátorka se věnovala především japonské malbě a grafice. Je autorkou několika katalogů výstav této sbírky.[2]
V letech 1983–1985 žila se svým manželem, japonským fotografem v Japonsku. Po návratu působila jako překladatelka a tlumočnice.[1]
V roce 1994 se vrátila do Národní galerie, kde pracovala do roku 2012. Po odchodu do důchodu vyučuje na Anglo-American University in Prague.[1]
V roce 2012 obdržela tvůrčí stipendium Hany Žantovské pro práci na překladech japonské poezie 16. století Kniha vějířů.[3]