Hana Zagorová

Hana Zagorová
Hana Zagorová v roce 2014 v Show Jana Krause
Základní informace
Přezdívka	Hanička Písnička
Narození	6. září 1946 Petřkovice Československo Československo
Úmrtí	26. srpna 2022 (ve věku 75 let) Praha Česko Česko
Žánry	pop music
Povolání	zpěvačka
Nástroje	hlas
Aktivní roky	1963–2022
Vydavatelé	Supraphon, Multisonic
Ocenění	zasloužilý umělec (1983) Medaile Za zásluhy 1. stupeň in memoriam 2022
Manžel(ka)	Vlastimil Harapes (1986–1992) Štefan Margita (1992–2022)
Web	www.zagorovahana.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hana Zagorová (6. září 1946 Petřkovice – 26. srpna 2022 Praha) byla česká zpěvačka, textařka, herečka a moderátorka. Patřila k nejznámějším českým zpěvačkám. Během své pěvecké kariéry se stala druhou nejúspěšnější držitelkou ocenění Zlatý slavík v kategorii zpěvačka v historii, když získala devět Slavíků v řadě v letech 1977–1985. Nazpívala přes 900 písní, je držitelkou mnoha platinových a zlatých desek. Za hudbu a zpěv získala mnoho cen a uznání, za 10 120 000 prodaných alb obdržela v roce 2014 diamantovou desku Supraphonu. Ve stejném roce byla uvedena do síně slávy hudebních cen Anděl.

Ve Zlatém slavíku se umisťovala pravidelně, po celou dobu své téměř šedesátileté kariéry, mezi prvními deseti nejoblíbenějšími zpěvačkami. Koncertovala téměř po celé Evropě, střední a severní Americe, střední Asii. V Česku se stala nejprodávanější zpěvačkou všech dob.

Soukromý život

Hana Zagorová se narodila a vyrůstala na Ostravsku. Otec Josef Zagora (1915–1989) byl stavebním inženýrem, matka Edeltruda, rozená Boczianowska (1918–1988) učitelkou. Měla starší sestru Evelyn, provdanou Bečvaříkovou. V šesti letech se začala učit na klavír, v devíti letech obdržela školní diplom za sbírku veršů a v jedenácti letech napsala divadelní hru. Maturovala v roce 1964.

Prvním manželem Hany Zagorové byl v letech 1986–1992 tanečník a baletní mistr Vlastimil Harapes. Po rozvodu s Harapesem si vzala 6. června 1992 slovenského operního tenora Štefana Margitu. Od mládí trpěla poruchou krvetvorby, paroxysmální noční hemoglobinurií. Z tohoto důvodu jí lékaři nedoporučili mít děti a zvažovala proto adopci.

Roku 2020 prodělala těžký covid-19, který oslabil její zdraví. Zemřela 26. srpna 2022 v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze.

Profesní kariéra

60. léta – začátky

Poprvé na sebe pěvecky upozornila v roce 1963 v ostravské soutěži Hledáme nové talenty, kde ji doprovázel Orchestr Gustava Broma. Do finále nepostoupila, ale všiml si jí skladatel a dirigent František Trnka, který s ní v roce 1964 v ostravském rozhlasovém studiu nahrál její první rozhlasovou nahrávku: Písničku v bílém.

V letech 1964–1968 studovala a v roce 1969 absolvovala herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Ještě jako studentka posledního ročníku získala hlavní roli v televizní inscenaci Josefina. Od roku 1966 účinkovala se skupinou Flamingo a natáčela v ostravském rozhlase s Ostravským rozhlasovým orchestrem.

V roce 1968 se objevila na svém první singlu Svatej kluk, který nazpívala se skupinou Flamingo a který si sama otextovala. Singl se dostal na 11. místo v prodejní tabulce. Ve stejném roce vydala svůj první samostatný pěvecký singl s písní Prý jsem zhýralá. Šlo o coververzi francouzské písně Cet air-là, kterou původně v roce 1965 nazpívala francouzská zpěvačka France Gall, doprovodil jí Ostravský rozhlasový orchestr. Ve stejném roce s ním nazpívala i další singly. V anketě Zlatý slavík za rok 1968 skončila v kategorii zpěvaček na pátém místě. V tomto období se ve spojení s ní ujal termín „beatový šanson“, který poukazoval na přesvědčivost jí podaného textu písně. V tom jí pomáhala i její herecká průprava.

Koncem šedesátých let se začala častěji objevovat na televizní obrazovce. V roce 1969 se přestěhovala do Prahy. Na nabídku Jiřího Štaidla účinkovala jako host v pražském divadle Apollo i na jednom koncertě Karla Gotta. Dále účinkovala v souboru Sodoma-Gomora (Zagorová, Štědroň, Sodoma). Začala spolupracovat s orchestrem Václava Zahradníka, se kterým natočila své první LP Bludička (1971), nesoucí mimo jiné její první velký hit Bludička Julie (vyšel i jako singl již v roce 1969).

70. léta

Začala natáčet také s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, postupně vznikly např. písně Tisíc nových jmen, Já jsem tvá neznámá, Náš dům zní smíchem, On je někdo nebo její další velký hit Gvendolína s hudbou skladatele Karla Svobody. V letech 1972 až 1974 hostovala v Divadle Semafor v Suchého parodickém představení Kytice (zpracovaném velmi volně na námět Karla Jaromíra Erbena). Zde vystupovala v roli Bludičky. V roce 1973 jí baskytarista Karel Vágner sestavil vlastní doprovodnou kapelu i s hostujícím zpěvákem Michalem Prokopem (v roce 1975 ho vystřídal Petr Rezek), se kterou jezdila na turné po Československu. S Petrem Rezkem natočila několik úspěšných duetů (mimo jiné: Asi, asi nebo Duhová víla). Jejich spolupráce trvala šest let.

Její obliba u posluchačů narůstala, v roce 1974 a 1975 získala v kategorii zpěvaček bronzového slavíka, následoval stříbrný a od roku 1977 získala devětkrát po sobě slavíka zlatého. Koncem sedmdesátých let také koncertovala po ČSSR společně s italským zpěvákem Drupim. Natáčela své pořady s vlastním scénářem: Zaváté studánky, Prázdniny. V roce 1977 podepsala Antichartu.

80. léta

V tomto období pravidelně natáčela svůj hudební TV pořad s názvem Dluhy Hany Zagorové. Často koncertovala, během roku odehrála až 360 koncertů doma i v zahraničí, často se vracela do Polska, kde se stala velmi populární zpěvačkou, a také do Ruska či Německa. Nahrávala desky pro domácí příznivce, ale také pro zahraniční firmy (Německo, Rakousko, Anglie, Polsko, Rusko). Natáčela pořady v zahraničí (Německo, Egypt, Malta, Polsko) a spolupracovala s řadou zahraničních kolegů (polská skupina Vox, polská zpěvačka Irena Jarocka, rakouská zpěvačka Goldie Ens, Belgičan Julius Zegers, Buena Ventura). V roce 1980 se objevila v jedné z hlavních rolí ve filmovém muzikálu Trhák režiséra Zdeňka Podskalského. Z tohoto filmu pochází duet s Jurajem Kukurou Lásko, amore. V roce 1989 natočila ve spolupráci s německou televizí muzikálovou pohádku Peter Pan, kde hrála roli matky.

V období let 1980 až 1986 vystupovala s tanečním a pěveckým duem Petra Kotvalda a Stanislava Hložka (se Stanislavem Hložkem až do roku 1989). Ze stáje Karla Vágnera roku 1981 odešel Petr Rezek. Rokem 1986 začala spolupráce orchestru K. Vágnera a Hany Zagorové s dvojicí Linda Finková a Pavel Noha. Pokračovala spolupráce s Karlem Vágnerem, který pro ni byl nejen kapelníkem a manažerem, ale také skladatelem. Z jeho dílny pochází např. Počítadlo lásky nebo Usnul nám, spí. Za doprovodu orchestru Karla Vágnera se zpěvačka těšila enormní slávě, počátkem osmdesátých let čítal její počet hlasů v anketě Zlatý slavík takový počet, jako počet hlasů všech ostatních zpěvaček dohromady. Zagorová natáčela LP desky s velmi kvalitním repertoárem, jen namátkou LP Světlo a Stín, Co stalo se stalo, Sítě kroků tvých či Živá voda. Skladby pro ni psali známí osvědčení, ale i začínající skladatelé – Pavel Žák, Petr Hapka, Jindřich Parma, Jiří Zmožek, Vítězslav Hádl či Lída Nopová i textaři – Pavel Žák, Jan Krůta, Jiřina Fikejzová, Zdeněk Borovec či Vladimír Čort. Sama interpretka rovněž přispívá svými texty – například Málokdo ví, To by nebylo fér, Sláva je bál nebo Černý páv.

V roce 1986 se po sérii Zlatých slavíků umístila na bronzové příčce. Avšak Zagorová to nebrala jako prohru, v budoucích letech se těší stálé oblibě publika a v anketě se umisťuje pravidelně v první desítce: 1989 – 6. místo, 1991 – 8. místo, 1996 – 9. místo, 2002 – 7. místo, 2003 – 4. místo, 2009 – 10. místo, 2010 – 8. místo, 2012 – 10. místo, 2013 – 9. místo.

Natočila šansonově laděnou desku s texty Michala Horáčka s názvem Živá voda. V podobném duchu se neslo i následující album Dnes nejsem doma, které ale bylo vydáno až roku 1990. Směrem šansonu se ubírala i její další tvorba.

V červnu 1989 podepsala petici Několik vět, v níž hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Byla jí zastavena činnost a až do pádu komunistického režimu nesměla veřejně vystupovat. Odolala tlaku svůj podpis odvolat, naopak ho potvrdila slovy: „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil.“ Znovu zpívala na veřejnosti v listopadu 1989 společně s Jaroslavem Hutkou, a to hymnu na Václavském náměstí v Praze, následně na Letné s Martou Kubišovou a Jiřím Suchým.

Na přelomu 80. a 90. let nazpívala znělky pro dětské seriály (Šmoulové a Tom a Jerry).

90. léta

V roce 1991 vydala šansonové album Rozhovor v tichu. Karel Vágner se stal jejím producentem a jeho vydavatelství Multisonic vydávalo její řadová alba místo firmy Supraphon.

Počátkem devadesátých let vystoupila s programem pro krajany v Kanadě. Doma připravila zcela nový koncertní program s názvem Noční telefony, který tvořily převážně šansonově laděné skladby z posledních alb. S tímto programem vystupovala až do roku 1992.

Poté omezila svoji profesní činnost. Dle vlastních slov „měla pocit, že co měla odzpívat, už odzpívala.“ Věnovala se svému manželovi, Štefanu Margitovi. V tomto období psala scénáře některých televizních pořadů a vydala kompilace svých starších písní a LP desek.

V letech 1993 až 1998 se objevovala na TV obrazovkách se svým pořadem Když nemůžu spát. Pro tento pořad natáčela nové písničky, převážně duety se svými hosty. Autorem těchto písní je Michal David.

Znovu začala koncertovat v roce 1996. Na koncertech ji doprovázela skupina Miloše Nopa. Obnovila příležitostnou spolupráci s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem, pravidelně koncertovala s Petrem Rezkem.

Natočila také dvě alba s manželem Štefanem Margitou s názvy Ave (1994) a Ave 2 (1996). V roce 1998 natočila po čtyřech letech novinkové album Já?, na kterém se objevily první písně od jejího nového spolupracovníka, autora, Jiřího Březíka.

Od roku 2000

Koncertně vystupovala do roku 2010 se skupinou Miloše Nopa, od roku 2010 spolupracovala s Jiřím Dvořákem a jeho skupinou Boom!Band. Na koncertech spolupracovala také s Petrem Rezkem, společně odzpívali 2016 koncertů. Pravidelně, každý rok před Vánoci, pořádala koncert v pražské Lucerně se speciálním programem a hosty. Natáčela další novinková alba a singly a byly vydány také kompilace starších skladeb, za prodej svých alb a kompilací získává zlaté a platinové desky. V roce 2001 vydala album Hanka, získala zlatou desku, dostala se do čela hitparád a v anketě Český Slavík 2003 se umístila na čtvrtém místě.

V letech 2000 až 2004 TV Nova účinkovala v zábavném pořadu Hogo Fogo, který společně s manželem moderovala a podílela se i na psaní scénáře. Pořad se těšil veliké oblibě.

Psala scénáře a písňové texty, v roce 2006 vydala svou knihu básnických sbírek pod názvem Milostně.

V roce 2007 poprvé ztvárnila postavu bláznivé prostitutky v muzikálu Vašo Patejdla Jack Rozparovač v divadle Kalich. O dva roky později si v muzikálu Michala Davida Mona Lisa zahrála matku hlavní hrdinky. Divadlo Kalich v Praze se stalo domovskou scénou zpěvačky.

V roce 2010 Česká televize a Supraphon vydaly životopisnou knihu s DVD a CD nesoucí název Legenda – Hana Zagorová – Málokdo ví. Uspořádala koncert v pražské Lucerně, ze kterého Česká televize odvysílala záznam (byl vydán na CD a DVD). Vystupuje na řadě charitativních akcí a také se účastnila jejich organizace a produkce. V roce 2014 získala Diamantovou desku Supraphonu za 10,5 milionu prodaných nosičů, vydala dlouho očekávané novinkové album Vyznání, na kterém zpěvačka potvrdila své kvality, dobře se prodávalo a zpěvačce se velmi omladilo publikum, za zmíněné album získala Zlatou desku. V září 2016 slavila své sedmdesáté narozeniny koncertem ve vyprodané Lucerně, záznam z koncertu zaznamenala Česká televize, na koncertě pokřtila novinkové album O lásce, hned první týden v prodeji se album stalo nejprodávanějším pro daný týden, získalo status Zlatá deska, stejně tak, jako o dva roky později s albem Já nemám strach.

Nahrávala nová alba, na kterých spolupracovala s mladou generací autorů – Marek Ztracený – Já nemám strach, Jsem jaká jsem, Márdi (Vypsaná fixa) – Je tady podzim, Blériot, Radůza – Hraj, muziko, Jako tenkrát, Anděl strážný, Jan Bendík – S tebou, Ondřej Brzobohatý – O Lásce, Martin Chodúr – On se vrátí. Pokračovala spolupráce s Václavem Koptou, který je autorem textu hitu Rande u Zdi nářků, dále s Petrem Maláskem, Jiřím Březikem, Karlem Vágnerem, Jiřím Zmožkem, Ondřejem Ládkem (Xindl X). Spoustu textů si opět psala zpěvačka sama – Můj chlap, Mít tě ráda, Možná jsem zakletá, Ztracená láska, Cizí aj.

Se zpěvačkou je spojen hovorový termín „nedělej Zagorku“.

Patřila mezi nejoblíbenější a nejprodávanější zpěvačky, o čemž svědčilo například stálé umístění na předních příčkách v anketě Český slavík. Zagorová byla jedinou zpěvačkou své generace, která se po celou dobu své kariéry, od roku 1968, držela v první desítce žebříčku oblíbenosti ankety Český / Zlatý slavík, kterou i devětkrát vyhrála. Při obnově ankety roku 2021, pod názvem Český slavík 21, se umístila na sedmém místě žebříčku popularity. Je nejprodávanější tuzemskou zpěvačkou, prodala přes jedenáct milionů alb a nazpívala přes 900 písniček. V roce 2015 byla akademiky uvedena do Síně slávy 2014 v hudebních cenách Anděl.

V roce 2020 vydala své poslední album Konečně společně se svým manželem Štefanem Margitou.

Výrazné nahrávky podle období

60. léta

Hany, Svatej kluk, Poslední šantán, Obraz smutný slečny, Mrtvá láska, Bludička Julie, Tisíc nových jmen, Tanečnice, Prý jsem zhýralá, Černý pasažér,

70. léta

Gvendolína, Nemám ráda, Já jsem tvá neznámá, Koho tlačí můra, Fata morgana, Sliby-Chyby, Náš dům zní smíchem, Já se vznáším, On je někdo, já znám ten balzám, kluk na kterého můžu dát, Cesta ke štěstí, Studánko stříbrná, Breviář lásky, Kamarád, Zima, zima, zima, Dávám kabát na věšák, Byl to víc než přítel můj, Louka vábí, Maluj zase obrázky, Můj sen je touha žít, Žízeň, Málokdo ví, Zdá se, Telegram, Tak to jsem já, Sám jsi šel, Proč ti na tom tak záleží, Píseň labutí, Kosmický sen, Náskok

Duety: s Petrem Rezkem: Asi, asi (1975), Duhová víla (1977), Dotazník (1978), Ta pusa je Tvá (1979), s italským zpěvákem Drupim: Setkání (1979, na SP 1980)

80. léta

Rýmy, Perný den, Opona, Líto je mi líto, Zásnuby, Tam pod naší strání, Benjamín, Usnul nám spí, Mimořádná linka, Sloky trochu smutné lásky, Nápad, Biograf láska, Žízeň po životě, Počítadlo lásky, Láska je počasí, Proč nejsi větší, Vím málo, Křižovatka 6, Co stalo se stalo, Dneska už to vím, Maják, Řekni třikrát lásko, Už dlouho se mi zdáš, Mys dobrých nadějí, Nešlap nelámej, Noční dopis, Sláva je bál, Když svítím, Sítě kroků tvých, Letní kluci, Džínovej kluk, Náhlá loučení, Láska na inzerát, Já chtěla jsem ti báseň psát, Dobré jitro, Už se mi nechce jít dál, Tu,tu, Naše láska ztrácí L, Kousek cesty s tebou, Zlato, Srážka s láskou, Skleněné sny, Mám plán, Živá voda, Zemětřesení, Modrá čajovna, Rybičko zlatá, přeju si, Měsíc je den ode dne krásnější

Duety: Dávné lásky (s českým zpěvákem Karlem Gottem), Setkání, Hej, mistře basů (s českým hudebníkem Karlem Vágnerem), Jen pár dnů

S Hložkem a Kotvaldem: Diskohrátky, Polibek, Černý páv, Máj je máj, Jinak to nejde, Kostky jsou vrženy, Spěchám, Pro dva tři úsměvy, Auťák na lásku, Můj čas

90. léta

Beránek, Andělé, Dnes nejsem doma, Skanzen bídy, Čas odejít, Rozhovor v tichu, Merilyn, Moře samoty, Žena za Tvými zády, Jako starý strom, Když nemůžu spát, Kdybych byla bůh, J´tame, Když tě ztrácím, Na co já tě mám

Duety: Ave Maria, Svítíš mi v tmách, Mží, Den jako obrázek, Přijď aspoň na chvíli

Pro děti z přelomu 80./90. let: Šmoulí země, Tom a Jerry, „Písničky pro Barbie“, „Želvy Ninja“,

21. století

Za každou chvíli s tebou platím, Je naprosto nezbytné, Zůstaň tady léto, Ode zdi ke zdi, Pokušení, Navěky zůstane pouze čas, Co jsi zač, Lásko vítej, Smůlu máš, Tam kde něco končí, Adieu, S láskou je svět akorát, Zloděj duší, Z nebe pláče déšť, Zítra se zvedne vítr, Zvon vánoční, Rande u zdi nářků, S tebou, Bleriot, Můj chlap, Už nemám křídla tvá, Je tady podzim, O Lásce, Hraj muziko, Jako tenkrát, Já nemám strach, Cizí, Není taková, Jesenná láska

Ceny a uznání

Československo/Česko

1963 – Hledáme nové talenty – 2. místo
1965 – Dvanáct na houpačce(hitparáda Československého rozhlasu) – 9. místo z 12. s písní Písnička v bílém
1968 – Třináct na houpačce – 12. místo z 13. s písní Svatej kluk
1969 – Moravský vrabec – 1. místo pro nejpopulárnějšího zpěváka Moravy 1968
1969 – Zlatý slavík 1968 – 5. místo
1970 – Zlatý slavík 1969 – 4. místo
1970 – Moravský vrabec – 1. místo pro nejpopulárnějšího zpěváka Moravy 1969
1970 – Žebřík Mladé fronty(hitparáda Mladé fronty) I0 – 6. místo z 30. – Koho tlačí múra, 12. místo z 30. – Já jsem tvá neznámá
1970 – Žebřík Mladé fronty II – 7. místo z 30. – Já jsem tvá neznámá, 16. místo z 30. – Koho tlačí múra
1.6.1971 – Žebřík Mladé fronty – 28. místo z 30. – Gvendolína
1971 – šestá nejprodávanější zpěvačka roku na značce Supraphon
1972 – Zlatý slavík 1971 – 5. místo
1973 – Zlatý slavík 1972 – 4. místo
1973 – 2. cena Supraphonu 1972 (druhá nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon v Československu)
1973 – šestá nejprodávanější zpěvačka roku na značce Supraphon
1974 – Zlatý slavík 1973 – 6. místo
1974 – sedmá nejprodávanější zpěvačka roku na značce Supraphon
1975 – Zlatý slavík 1974 – 3. místo
1975 – čtvrtá nejprodávanější zpěvačka roku na značce Supraphon
1976 – Zlatý slavík 1975 – 3. místo
1977 – Zlatý slavík 1976 – 2. místo
1977 – 3. cena Supraphonu 1976 (třetí nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1977 – 1985 – Zlatý slavík – 1. místo
1977 – SP Duhová víla – nejprodávanější deska roku
1978 – 1. cena Supraphonu 1977 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1979 – 1. cena Supraphonu 1978 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1980 – 1. cena Supraphonu 1979 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1980 srpen – Nejprodávanější singly Supraphonu – 3. místo s písní Setkání
1981 – 1. cena Supraphonu 1980 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1982–1983 – Zlatý slavík – absolutní vítězka
1982–1983 – Sedmikráska Sedmičky
1982 – 1. cena Supraphonu 1981(nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1983 – Zlatá deska Supraphonu za 1 000 000 prodaných LP desek
1983 – zasloužilá umělkyně
1983 – 1. cena Supraphonu 1982 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1984 – 1985 – Televizní rolnička – 2. místo(po Karlu Gottovi)
1984 – 1. cena Supraphonu 1983 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1985 – 1. cena Supraphonu 1984 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1985 – Diskoslavík 1984 – 1. místo
1985 říjen – 20 nej SP – 17. místo Letní kluci
1986 – 1. cena Supraphonu 1985 (nejprodávanější zpěvačka na značce Supraphon)
1986 – Televizní rolnička – 3. místo
1986 – Čestné uznání Pragokoncertu
1986 – Pop '86 – anketa časopisu Populár – 6. místo
1987 – Zlatý slavík 1986 – 3. místo
1987 – Televizní rolnička – 6. místo
1988 – Diskoslavík 1987 – 8. místo
1988 únor – SP desky 10 nej – 8. místo Mám plán
1988 – Zlatý slavík 1987 – 6. místo
1988 – Televizní rolnička – 9. místo
1989 duben – SP desky 10 nej – 1. místo Šmoulová země
1989 – Zlatý slavík 1988 – 8. místo
1990 – Zlatý slavík 1989 – 6. místo
1991 – Zlatý slavík 1990 – 9. místo
1991 – Telerezonance – televizní písničková soutěž, 1. místo – Rozhovor v tichu
1991 – Zlatý slavík – tabulka úspěšnosti v letech 1962–1991 – 2. místo, K. Gott 1. místo
1992 – Zlatý slavík 1991 – 8. místo
1992 – TýTý 1991 – 3. místo
1992 – Telerezonance – 2. místo
1993 – TýTý 1992 – 7. místo
1994 – TýTý 1993 – 7. místo
1995 – TýTý 1994 – 8. místo
1996 – Super slavík (obnovena anketa pod názvem Český slavík)
1996 – Český slavík – 9. místo
1996 – TýTý 1995 – 9. místo
1997 – TýTý 1996 – 7. místo
1997 – Český slavík – 10. místo
1997 únor – …než to zapomenu je v Praze 2. nejprodávanější knihou
1998 – Zlatá deska za 25 tisíc prodaných nosičů alba Maluj zase obrázky
1998 – Zlatá deska za 25 tisíc prodaných nosičů alba Ave
1998 – Český slavík – 11. místo
1998 – TýTý 1997 – 6. místo
1999 – Český slavík – 10. místo
1999 – TýTý 1998 – 9. místo
2000 – osmá nejprodávanější zpěvačka roku ČR dle IFPI
2000 – TýTý 1999 – 9. místo
2000 – Český slavík – 11. místo
2001 – Zlatá deska za 15 tisíc prodaných nosičů alba Hanka
2001 – TýTý 2000 – 7. místo
2001 – druhá nejprodávanější zpěvačka roku dle IFPI – CD Hanka třetí nejprodávanější CD roku
2001 – Platinová deska za 55 tisíc prodaných nosičů alba Maluj zase obrázky
2001 – Český slavík – 9. místo
2001 – Je naprosto nezbytné – 5. nejúspěšnější píseň roku
2002 leden – Je naprosto nezbytné boduje 9 týdnů ve Formule Pop, po 2 týdnu na 1. místě
2002 – s manželem se stali „Zlatý pár roku 2001“ – anketa časopisu Šťastný Jim
2002 – TýTý 2001 – 7. místo
2002 červenec – Hitparáda Formule Pop ČRo – Zůstaň tady léto 10 týdnů na 1. místě
2002 – Český slavík – 7. místo
2002 – Zlatá a Dvouplatinová deska za 55 tisíc prodaných nosičů alba Maluj zase obrázky
2003 – Zlatá deska za 14 tisíc prodaných nosičů alba Největší hity
2003 – TýTý 2002 – 8. místo
2003 – Platinová deska za 31 tisíc prodaných nosičů alba Ave
2003 – Český slavík – 4. místo
2003 – čtvrtá nejprodávanější zpěvačka roku dle IFPI s albem Největší hity
2004 – Platinová deska za 20 tisíc prodaných nosičů alba Největší hity
2004 – TýTý 2003 – 5. místo
2004 leden – Hitparáda Formule Pop – písnička Navěky zůstane čas se dostává v druhém kole na 1. pozici
2004 – Český slavík – 8. místo
2005 – Český slavík – 8. místo
2005 – TýTý 2004 – 5. místo
2005 – Platinová deska za prodej 2DVD Cesta ke štěstí
2006 – Zlatá deska za více než 10 tisíc prodaných nosičů 4CD S úctou/Zlatá kolekce – Hana Zagorová do té doby jako jediná a první dostala zlatou desku za prodej alba tohoto typu.
2006 – TýTý 2005 – 4. místo
2006 – Český slavík – 10. místo
2007 – Český slavík – 10. místo
2007 – TýTý 2006 – 5. místo
2007 – Zlatá deska za prodej DVD Vzpomínání
2007 – Český rozhlas – Hitparáda Česká dvanáctka – Zlatá Česká 12 za píseň Adieu
2008 – Český slavík – 11. místo
2009 – Lady PRO 2009
2009 – Český slavík – 10. místo
2010 – Cena nočního proudu (ČRo)
2010 – Český slavík – 8. místo
2011 – Zlatá deska za prodej 3000 nosičů 2DVD/CD Lucerna 2010 (live)
2011 – Český slavík – 9. místo
2012 – vstupuje do Síně slávy (Předávání cen vítězům ankety popularity, kterou už několik let vyhlašuje časopis Rytmus života)
2012 – Český slavík – 10. místo
2013 – Český slavík – 9. místo
2014 – Diamantová deska Supraphonu za prodej 10 120 000 nosičů / nejprodávanější zpěvačka ČR
2014 – Zlatá deska za prodej alba Vyznání
2014 – Český slavík – 8. místo
2015 – Hudební ceny Anděl 2014 – Síň slávy
2015 – Český slavík – 9. místo
2016 – Senior Prix za celoživotní mistrovství – Nadace Život umělce
2016 – Čestné občanství Prahy 4
2016 – Český slavík – 9. místo
2016 – Zlatá deska za prodej alba O Lásce
2017 – Zlatá a stříbrná medaile – Česká mincovna – série Slavíci ve zlatě
2017 – Český slavík – 10. místo
2018 – Zlatá deska za prodej alba Já nemám strach
2019 – Hitparáda rádia Čas – Síň Slávy, 5 vítězství s písní Diskohrátky
2019 – Hity roku 2018 – Já nemám strach – 2. místo (rádio Blaník)
2021 – Český slavík – 7. místo
2022 – Mistr zábavního umění (in memoriam)
2022 – Medaile Za zásluhy (in memoriam)
2022 – Český slavík – 5. místo
2023 – Pamětní list v podobě bankovky

Zahraniční

1969 – Belgie – Cena obecenstva na festivalu v Knokke
02. – 09.03.1970 – Rumunsko – (pouze) Účast na písňovém festivalu Zlatý jelen Brašov/Cerbul de aur 1970 Brasov – písnička Bludička Julie
08. – 22.11.1970 – Kuba – Varadero '70 Festival internacional de la cancion popular (tři vystoupení)
1971 – Belgie – 2. místo u poroty na mezinárodním festivalu TV společností v Knokke
1973 – Kuba – Cena Světového festivalu
1975 – Německo/Drážďany – účast na písňovém festivalu – půlhodinový recitál
1975 – Německo – písničkový pořad TV NDR „TV Schlager studio“ – vítězství v 1. kole s písní Ich gehe nur in Hosen + postup do 2. kola. Následně z něhož šla do celoroční přehlídky nejúspěšnějších skladeb „Einmal im Jahr“.
1978 – Bulharsko – Zlatý Orfeus
1978 – Slovensko – Bratislavská lýra – 1. semifinále – Pojď kdo máš mě rád (Hana soutěžila + vystoupila se svým programem a hostem Petrem Rezkem)
1978 – Polsko – Cena polského rozhlasu a televize, Intertalent 78, Festival Sopoty 78
1983 – Bulharsko – Zlatý Orfeus
1984 – Polsko – Host hudebního festivalu (triumfální úspěch, program musel být přerušen, aby se publikum uklidnilo po dvacetiminutovém vystoupení Hanky; festivalu se např. účastnila i Tina Turner)
1984 – Polsko – Katowice
1988 – Polsko – Cena Kryształowy Kamerton
2012 – Slovensko – Legendy popu
2017 – Radio Vlna – anketa TOP 1000 hitov – 2. místo s písní Maluj zase obrázky

Film

Josefína
Trhák
Loupežnická legenda
Petr Pan – česko-německý filmový muzikál
Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště
Na chmelu

Televize

Písničky pro Hanku – 1968 a 1969
Zpívá Hana Zagorová – 1975, 1977 a 1978
Zaváté studánky – 1976
Báječné ženy na létajících strojích – 1978 – Televizní muzikál
Prázdniny – 1978
Zájezd – 1979 – televizní recitál Hany Zagorové a italského zpěváka Drupiho
Dluhy Hany Zagorové – osmidílná série, skládající se z hudebních vystoupení Hany a jejích hostů nebo spolupracovníků (natáčená v létech 1980–1985)
Výtah v hotelu Sen (1987–1988)
Když nemůžu spát – noční pořad s odbornými hosty zdravotnictví a lékařství (1993–1998)
Hogo Fogo – zábavný pořad na TV Nova, který Hana Zagorová uváděla se svým manželem Štefanem Margitou od roku 2000 do roku 2004.
Kam zmizel ten starý song – Hana Zagorová – 2005
13. komnata Hany Zagorové – 2006
Cesta ke štěstí – narozeninový medailon – 2006
Top Star – Skutečné příběhy hvězd – dokumentární cyklus věnovaný Haně Zagorové – 2010
Zrcadlo tvého života – Hana Zagorová – 2012

Diskografie

Řadová alba

1971 Bludička – Supraphon
1976 Cesta ke štěstí – Supraphon
1979 Breviary of Love – Supraphon/Artia Pozn.: Určeno pro export.
1979 …tobě, tebe, ti – Supraphon
1980 Oheň v duši mé – Supraphon
1981 Střípky – Supraphon
1982 Světlo a stín – Supraphon
1983 Mimořádná linka – Supraphon
1984 Co stalo se stalo – Supraphon
1985 Jinak to nejde – Hana Zagorová, Petr Kotvald a Stanislav Hložek – Supraphon
1985 Sítě kroků tvých – Supraphon
1986 Náhlá loučení – Supraphon
1987 Dluhy Hany Zagorové – Hana Zagorová a hosté – Supraphon
1988 Živá voda – Supraphon
1990 Dnes nejsem doma – Supraphon
1991 Rozhovor v tichu – Multisonic
1994 Ave – Hana Zagorová a Štefan Margita – Multisonic
1994 Když nemůžu spát – Tommü records
1996 Ave 2 – Hana Zagorová a Štefan Margita – Multisonic
1998 Já? – Multisonic
2001 Hanka – Multisonic
2003 Navěky zůstane čas – Multisonic
2007 Zloděj duší – Multisonic
2014 Vyznání – Supraphon
2016 O lásce – Supraphon
2018 Já nemám strach – Supraphon
2020 Konečně společně – Hana Zagorová a Štefan Margita – Supraphon

Výběry

1985 Lávky (2 LP) – Supraphon
1995 Gvendolína (1968–71) Bonton
1995 Maluj zase obrázky / To nej… (kompilace nově nazpívaných hitů) – Multisonic
1996 Maluj zase obrázky 2 (kompilace nově nazpívaných hitů) – Multisonic
1998 Jinak to nejde Bonton, pozn.: Duety s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem. Není totožné se stejnojmenným LP z r. 1985!
2000 Modrá Čajovna – Multisonic Pozn.: Výběr z písniček, které pro Hanu Zagorovou napsal Karel Vágner.
2003 Hana Zagorová – Největší hity – (2 CD) – Sony Music Bonton
2006 S úctou – (4 CD) – Supraphon
2006 Perly (2 CD) – Multisonic
2007 Můj čas – Multisonic Pozn.: Výběr z duetů s Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem.
2008 Dávné lásky – Supraphon Pozn.: Výběr duetů.
2009 Černý páv – Supraphon Pozn.: Výběr písní s texty Hany Zagorové, album obsahuje dvě novinky: Z nebe pláče déšť / Bodegita.
2009 Duety se slavnými muži – Multisonic Pozn.: Výběr duetů.
2011 Zítra se zvedne vítr – (3 CD + dvě novinkové písně) – Supraphon
2012 Spolu – Hana Zagorová a Petr Rezek, hity – Multisonic

DVD

2004 Hej, mistře basů – Lucerna 1999 – Multisonic
2004 Cesta ke štěstí – Supraphon, 2DVD
2007 Vzpomínaní – Supraphon
2011 Lucerna 2010 – Česká televize, 2DVD + 1CD
2011 Hogo fogo/nachytávky a duety – EMI
2016 Hana Zagorová 70 – Česká televize, DVD + CD

Odkazy

Reference

↑ a b Zemřela zpěvačka Hana Zagorová. Celý život bojovala s krutou nemocí. cnn.iprima.cz . . Dostupné online.
↑ a b Redakce; KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Hudební svět truchlí. Zemřela zpěvačka Hana Zagorová, bylo jí 75 let. Deník . 2022-08-26 . Dostupné online.
↑ Hana Zagorová. www.zagorovahana.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-26.
↑ Edeltruda Zagorová. geni_family_tree . . Dostupné online.
↑ a b c d e f g h i j k ROHÁL, Robert. Legendy československé populární hudby 70. a 80. léta. Praha: Grada, 2014. 184 s. ISBN 978-80-247-5364-5.
↑ REMEŠOVÁ, Michaela. Hana Zagorová se Štefanem Margitou slavili Perlovou svatbu: 30 společných let!. Blesk.cz . 2022-06-14 . Dostupné online.
↑ K dětem mám odstup, bráním se té bolesti, říká Hana Zagorová. iDNES.cz . 2016-10-14 . Dostupné online.
↑ Národ strnul v šoku: Margita nechtěl, aby se vědělo, že Hanka umírá - AHA.cz. Ahaonline.cz . . Dostupné online.
↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 162.
↑ Josefina (1968). : ČSFD Dostupné online.
↑ H. Zagorová, Flamingo / Marie Rottrová – Svatej Kluk / Jsem Bláhová. : Dostupné online. (anglicky)
↑ a b S úctou – Hana Zagorová. : Supraphonline.cz Dostupné online.
↑ France Gall – Cet Air-La. : Dostupné online. (anglicky)
↑ Hana Zagorová – Gvendolína / Nemám Rád. Discogs . . Dostupné online.
↑ Anticharta: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Lidovky.cz . 2007-01-08 . Dostupné online.
↑ LANDA, Jiří. Člověk nesmí načichnout zlem, říká oslavenkyně Hana Zagorová. OLOMOUCKÝ deník.cz . VLTAVA LABE MEDIA, 2021-09-12 . Dostupné online.
↑ Hana Zagorová. Discogs . . Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Jiří Janoušek, Rudolf Křesťan: Hvězdy z masa a kostí, Práce, Praha 1979
Marie Formáčková: Dopisy Heleně, aneb Adresát: Helena Růžičková, Formát, Praha 2003, ISBN 80-86718-26-3
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1115–1116.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 751.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 802.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 537.

Biografie

Hana Zagorová, Michaela Zindelová: Než to zapomenu…, Cesty, Praha 1996, ISBN 80-7181-150-5
Hana Zagorová, Michaela Zindelová: Hana Zagorová… Dřív než to zapomenu, Ikar, Praha 2004, ISBN 80-249-0441-1
Hana Zagorová: Milostně, Knižní klub, Praha 2006, ISBN 80-242-1696-5
Hana Zagorová a Scarlett Wilková – Málokdo ví 2010 (příloha DVD a CD) / Česká Televize a SUPRAPHON /
Miroslav Graclík a Václav Nekvapil: Hana Zagorová…Zagorka, MV knihy, Praha 2017, ISBN 978-80-87003-49-7

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hana Zagorová na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hana Zagorová
Oficiální stránky
Neoficiální stránky
13. komnata Hany Zagorové – dokument ČT (2006), možnost on-line přehrání
Hana Zagorová ve Filmovém přehledu
Hana Zagorová v Česko-Slovenské filmové databázi
Hana Zagorová na Kinoboxu
Hana Zagorová ve Filmové databázi
Hana Zagorová v Internet Movie Database (anglicky)
Hana Zagorová v pořadu Impulsy Václava Moravce

Portály: Česko | Film | Hudba | Lidé | Televize