V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Gruzínské království, problém, který dnes upoutal pozornost mnoha lidí. Gruzínské království byl v posledních letech předmětem četných debat a studií a jeho význam a dopad na různé aspekty společnosti nezůstaly bez povšimnutí. Od svého vzniku až po budoucí důsledky se Gruzínské království stal tématem obecného zájmu, které se týká lidí všech typů, bez ohledu na věk, pohlaví nebo geografickou polohu. V tomto článku se podíváme na různé aspekty související s Gruzínské království, budeme se zabývat jeho mnoha aspekty a tím, jak se vyvíjel v průběhu času.
Gruzínské království საქართველოს სამეფო
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
2.4–2.5 milionů (1254)
| |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
|||||||||
Zánik
|
1466 – rozpad na malá knížectví
| ||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
Gruzínské království (gruzínsky საქართველოს სამეფო, v latince sakartvelos samepo) byl středověký feudální stát (dědičná monarchie) přibližně na území dnešní Gruzie a obývaná z velké části národem Gruzínů. Středověké království nazývané původně Ibérie vzniklo přibližně roku 888, kdy byl Ardanase IV. korunován „králem Ibérů“. O několik let později nastoupil Bagrat III. jako král Ibérů a k tomu připojil v letech 1001–1010 zbývající rozdrobená knížectví Abcházii a Kachetii. Gruzínské království se definitivně rozpadlo v roce 1466 po mongolských nájezdech a smrti krále Jiřího VIII., jeho tři synové si zemi rozdělili, dále se odtrhla další malá knížectví. V letech 1762–1801 byla Gruzie opětovně, i když jen částečně sjednocena jako Kartlijsko-kachetské království, které ovšem bylo v roce 1801 připojeno k území Ruské říše.[1]
Z arabského vlivu se Ibérie, přímá předchůdkyně Gruzie, vymanila až na počátku 9. století, když eristavi Ašot I. z jihozápadogruzínského rodu knížat Bagrationů využil oslabení chalífátu. V bojích s Araby a dalšími rody v okolí postupně obnovil nezávislou moc a prohlásil svůj rod za novou dědičnou vládnoucí dynastii nad iberským knížectvím, opět pod patronátem Byzance.
Sumbatův nástupce Ardanase IV. pak formálně ještě jako byzantský vazal přijal v roce 888 po více než třísetleté odmlce iberskou královskou korunu. Korunován byl už ne jako kníže Ibérie, ale jako „Král Ibérů“. O několik let později nástupce Bagrat III. dokázal kolem let 1001–1010 sjednotit okolní rozdrobená knížectví v Gruzii pod jedinou vládu a položil tak základ existence Gruzínského království.
Období vlády Bagrationů od konce 11. století do počátku 13. století, zejm. vláda Davida IV. a jeho vnučky Tamary patří k vrcholným epochám gruzínských dějin. Toto zlaté období bylo násilně ukončeno mongolskou invazí. V roce 1122 bylo hlavní město přesunuto z Kutaisi do Tbilisi.
Další ránu jednotě Gruzie uštědřil Tamerlán a koncem 15. století po smrti krále Jiřího VIII. dochází v roce 1466, také kvůli jeho třem synům, k fragmentaci Gruzínského království: etablují se tři hlavní království — Imereti, Kacheti a Kartli — pod vládou samostatných větví Bagrationů a několik dalších polosuverénních knížectví (jako abchazské, kachetinské, eretínské a tao-klardžetské). Oblast Gruzie byla v dalších staletích svědkem neustálých drobných potyček, občanských válek a vpádů Peršanů, Osmanů a závěrem 18. století i Rusů, kteří si nakonec podrobili všechna samostatná či polosamostatná gruzínská panství.
Království Kachetie již v roce 1587 uznalo ruskou suverenitu nad oblastí.
Území bývalého gruzínského království bylo opětovně, i když jen částečně sjednoceno, když v roce 1762 spojil sousední království Kartli a Kachetie Iraklij II., který byl králem obou již před spojením. Království Kartli-Kacheti zaniklo v roce 1801, kdy bylo připojeno k ruskému impériu. Jednalo se tak o nástupce středověkého gruzínského království, proto bývají jeho králové označováni jako gruzínští králové, i když vládli jen východní polovině bývalého jednotného království.
Kartli-Kacheti však nebylo jediné bagrationovské království, které bylo nástupcem jednotné Gruzie. Dalším bylo království Imeretie, které si ze všech gruzínských státečků uchovalo nejdéle svou samostatnost (i když jen formální), a to do roku 1810, kdy byl nominální vlády zbaven král Šalomoun II., a celá Gruzie se tak stala ruskou.
Rodokmen je pro lepší přehlednost potřeba zvětšit.