V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Lazika. Od jeho počátků až po současnost a dopad na společnost prozkoumáme všechny relevantní aspekty související s Lazika. Budeme analyzovat jeho vliv v různých oblastech, stejně jako názory a hodnocení odborníků v oboru. Stejně tak se ponoříme do jeho historické relevance a jeho budoucí projekce, abychom pochopili jeho význam v současném panoramatu. Doufáme, že tento článek je poučný a obohacující pro každého, kdo má zájem dozvědět se více o Lazika.
Lazika
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
různorodé, později křesťanství
| |||||||
Státní útvar | |||||||
Vznik
|
|||||||
Zánik
|
po úspěné obraně proti Arabům sjednocení s Abcházií
| ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Království Lazika (gruzínsky ლაზიკის სამეფო, lazikis samepo; řecky Λαζική, Laziké; lazsky: ლაზიკა, Laziǩa, persky لازستان, Lazistán; arménsky Եգեր, Jeger[1]), známé také jako království Egrisi (gruzínsky ეგრისის სამეფო, egrisis samepo) bylo starověkým gruzínským státním útvarem, jenž se rozkládal v západní části dnešní Gruzie. Existovalo v období mezi 1. století př. n. l. a 7. století n. l., nezávislé však bylo až od 3. století.
Lazika bylo království malého kavkazského národa Lazů a zahrnovalo celé území bývalého království Kolchida. Dá se proto označit za jeho nástupnický stát. Během své existence ovládla Lazika i sousední Abcházii. Přesto však nebyla Lazika zcela nezávislá; její králové byli povětšinou vazaly Římské říše, později Byzance. Lazika byl název, jenž se ujal a který Lazové uznávali, neboť byli dominantním národem v království. Gruzínci však upřednostňují název Egrisi.
Hlavním městem bylo patrně Kutaisi spolu s městem pod pevností Archeopolis. Mezi další důležitá města patřilo přístavní města Fasis, Apsaros, Petra a Batis.
Lazika vznikla v bouřlivém období 1. století př. n. l., když pobřeží Kolchidy okupovala římská vojska pod velením Pompeia. Celé území včetně sousedního Pontu bylo následkem jeho kampaně z let 74 až 66 př. n. l. anektováno k Římské říši. Římané opevnili kolchidské přístavy a vnitrozemská města Archeopolis a Kutaisi. Dále se Kolchida přestala nazývat pořečtěně Kolchidou a ujal se nový název Lazika resp. Egrisi. Anicetus Pontský pak o století později v roce 69 vedl neúspěšné protiřímské povstání. Po jeho potlačení začaly horské národy z Velkého Kavkazu (zejména Svanové a Heniočiové) provádět pravidelné loupeživé nájezdy do pobřežních provincií a oslabovaly zde římskou moc. Později území západní Gruzie získala rozsáhlou autonomii a nezávislost na Konstantinopoli a zdejší obyvatelé byli vůči Římské říši pouze povinni tributem. Mnoho součástí bývalé Kolchidy však utvořilo vlastní státy dle kmenové příslušnosti, včetně Laziky podle národa Lazů, a to se omezilo pouze na část území dnešní Mingrelie a západní Imeretie.
Ve 3. století se Lazika stabilizovala a začala ke svému území postupně připojovat okolní země, jež kdysi patřily Kolchidě. Lazové se stali v západní Gruzii dominantním národem a své sousedy si rychle podmaňovali. Do této doby bylo toto království formálně vazalem Římské říše, avšak nyní již bylo zcela nezávislé a od Říma se odtrhlo. Počátkem 4. století byla v Lazice zřízena první křesťanská eparchie, podřízena biskupství v abchazském historickém městě Picunda, tehdy známém jako Bičvinda. V roce 319 pak byla tato víra uzákoněna jako jedno ze státních náboženství.[2] Prvním křesťanským králem Laziky se stal Gubazes I. a za jeho vlády se křesťanství stalo také hlavním náboženstvím. Později se vládci, šlechta i ostatní věřící odklonili od řecké ke gruzínské ortodoxní církvi a gruzínština se stala místo řečtiny druhým úředním jazykem země, který byl pro Lazy mnohem srozumitelnější.
V 6. století byla Lazika společně s celým územím dnešní Gruzie předmětem dobývání sasánovskými Peršany, avšak Lazové se díky vydatné pomoci byzantských vojsk dokázali ubránit v tzv. lazské válce, na rozdíl od východního souseda Kavkazská Ibérie. Ten se musel perské nadvládě zcela poddat. Správa území však přešla po roce 570 přímo pod Byzanc a celé království se stalo na téměř sto let její součást s jednou přestávkou, když se území na krátko stalo vazalem Persie. Od roku 660 však byla Lazika opět nezávislá, ale pouze na 31 let, neboť z jihovýchodu do oblasti pronikali Arabové, kterým se Lazové museli podvolit.
V 8. století království Lazika přestává existovat a v roce 767 se připojilo k rozpínajícímu se království Abcházie.
Zde jsou uvedeni všichni známí vládci Laziky:[3]