Giuseppe Occhialini
V dnešním světě se Giuseppe Occhialini stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Jak na osobní, tak na profesionální úrovni, Giuseppe Occhialini vyvolává debaty, diskuse a úvahy díky svému dopadu na společnost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Giuseppe Occhialini, od jeho historických počátků až po jeho vliv na současnost. Kromě toho budeme analyzovat různé perspektivy a názory, které existují kolem Giuseppe Occhialini, s cílem nabídnout komplexní a obohacující vizi na toto téma.
| Giuseppe Occhialini | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. prosince 1907 Fossombrone |
| Úmrtí | 30. prosince 1993 (ve věku 86 let) 14. obvod, Paříž  Francie |
| Alma mater | Florentská univerzita |
| Pracoviště | Univerzita São Paulo Bristolská univerzita Janovská univerzita |
| Obory | fyzika částic a fyzikální vědy |
| Ocenění | Vallauriho cena (1931) zahraniční člen Královské společnosti (1974) Wolfova cena za fyziku (1979) |
| Rodiče | Augusto Occhialini |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giuseppe Paolo Stanislao 'Beppo' Occhialini (5. prosince 1907, Fossombrone u Urbina – 30. prosince 1993, Paříž) byl italský fyzik, který v roce 1947 přispěl k objevu pionu, společně s Cecilem Powellem a Césarem Lattesem. V té době všichni působili v laboratoři H. H. Willse na University of Bristol.
Nizozemsko-Italský rentgenový dalekohled BeppoSAX, který odstartoval do vesmíru v roce 1996 byl pojmenován po Occhilianim.
Život
Jeho otec Raffaele Augusto byl rovněž fyzik, působil v oblasti spektroskopie a teorie elektroniky. Giuseppe Occhiliani dokončil vysokou školu v roce 1929 ve Florencii. Roku 1933 se podílel na pozorování pozitronu v kosmickém záření v Cavendishově laboratoři v Cambridgi. Zde působil pod vedením Patricka M. B. Blacketta a k pozorování používal mlžnou komoru.
Od roku 1937 do roku 1944 pracoval pod vedením Gleba Wataghina na Univerzitě São Paulo v Brazílii. V roce 1944 se vrátil do Itálie, nejprve vyučoval v Janově poté v Miláně.
V roce 1947 se podílel na objevu pionu ve spolupráci s Césarem Lattesem a Cecilem Powellem. Objev byl učiněn ve Willsově laboratoři v Bristolu.
Occhialini byl i protagonistou kosmického výzkumu s použitím fotografických emulzí vystavených vysokoenergetickému kosmickému záření. Později s příchodem urychlovačů částic zkoumal nové možnosti výzkumu. Přispěl rovněž výrazně k rozvoji kosmické fyziky a pomohl tak k založení Evropské kosmické agentury.[1]
Ocenění
- Na univerzitě v Miláně se po něm jmenuje ústav fyziky.[2]
- Družice s původním označením SAX, byla přejmenována na BeppoSAX, přidána byla Occhilianova přezdívka Beppo.
- Asteroid 20081 Occhiliani se jmenuje po něm.
- V roce 1949 získal Národní cenu prezidenta republiky.[3]
- Roku 1979 mu byla udělena Wolfova cena za fyziku.
- Roku 2004 byla založena Nadace Giuseppe Occhilianiho, která má za cíl propagovat výuku fyziky ve vyšším vzdělávání.
- V roce 2007 zavedla italská fyzikální společnost zavedla cenu Occhilianiho.
- Roku 2009 po něm bylo v Miláně pojmenováno náměstí.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Occhiliani na anglické Wikipedii.
- ↑ Telegdi, Valentine L. Obituary: G. P. S. Occhialini. Physics Today. June 1994, s. 90–91. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-10-2013. doi:10.1063/1.2808543. Bibcode 1994PhT....47f..90T. Archivovaná kopie. www.physicstoday.org . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ (italsky) 10° Anniversario del Dipartimento di Fisica "G. Occhialini" Archivováno 9. 12. 2012 na Wayback Machine.. Università degli Studi di Milano-Bicocca. 29 September 2009
- ↑ (italsky) PREMI NAZIONALI DEL PRESIDENTE DELLA REPUBBLICA FINORA CONFERlTI Archivováno 27. 5. 2011 na Wayback Machine.. lincei.it
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giuseppe Occhialini na Wikimedia Commons
