Giacomo Balla

V dnešním světě se Giacomo Balla stal tématem neustálého zájmu a debat. Od svého vzniku Giacomo Balla vzbuzuje zvědavost a pozornost odborníků i fandů. Jeho dopad na společnost a v různých oblastech studia z něj učinil základní prvek, který je třeba vzít v úvahu v jakékoli analýze nebo diskusi. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Giacomo Balla, od jeho historie a původu až po jeho dnešní vliv. Kromě toho prozkoumáme různé úhly pohledu a názory kolem Giacomo Balla s cílem nabídnout kompletní a obohacující vizi tohoto fascinujícího tématu.

Giacomo Balla
Narození18. července 1871
Turín
Úmrtí1. března 1958 (ve věku 86 let)
Řím
Místo pohřbeníCampo Verano
ZeměItálieItálie Itálie
VzděláníAccademia Albertina
Alma materAccademia Albertina
Povolánímalíř, sochař
DětiLuce Balla
Elica Balla
Hnutífuturismus, pointilismus
Významná dílaDinamismo di un cane al guinzaglio
OvlivněnýFilippo Tommaso Marinetti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giacomo Balla (18. července 1871, Turín – 1. března 1958, Řím) byl italský malíř, sochař a učitel umění. V roce 1910 se stal spoluzakladatelem nového uměleckému směru, futurismu. Pro jeho umění je typické obrazové ztvárnění světla, pohybu a rychlosti.

Život

Narodil se 18. července 1871 v Turíně, kde jeho otec pracoval jako průmyslový chemik. V dětství studoval hudbu, ale když mu ve věku 9 let zemřel otec, vzdal se hudebního vzdělání a začal pracovat v místní litografické tiskárně. Zájem o umění ho přivedl ke studiu malířství, nejprve krátce na Academia Alberina a poté na Univerzitě Turín. Po ukončení studií se v roce 1895 odstěhoval do Říma, kde se setkal a oženil s Elisou Marcucciovou. Několik let působil v Římě jako ilustrátor, karikaturista, a také portrétista. V roce 1899 bylo jeho dílo uvedeno v Benátkách na Biennale di Venezia a v následujících letech bylo jeho umění k vidění nejen na hlavních italských výstavách v Benátkách a Římě, ale i v dalších velkých evropských městech (Mnichov, Berlín, Düsseldorf, Paříž či Rotterdam).

V roce 1900 pobýval Balla sedm měsíců v Paříži. Během pařížského pobytu se seznámil s avantgardními umělci a byl ve své tvorbě ovlivněn francouzským malířem Georgesem Seuratem a jeho technikou malby pointilismem. Tímto způsobem maloval zpočátku především krajiny a portréty. Kolem roku 1902 vyučoval v Římě divizionistickou techniku malby Umberta Boccioniho a Gina Severiniho.

Italští futuristé, zleva: Luigi Russolo, Carlo Carrà, Filippo Tommaso Marinetti, Umberto Boccioni a Gino Severini, 1912

V roce 1910, spolu se svými žáky a dalšími malíři podepsal Manifest futuristických malířů (Manifeste des peintres futuristes), vycházející z Manifestu futurismu, který teoreticky zformuloval a uveřejnil Filippo Tommaso Marinetti ve francouzském deníku Le Figaro. V témže roce pak malíři napsali a uveřejnili Manifest techniky futuristické malby (Manifeste technique de la peinture futuriste).

Během První světové války se stal Ballův ateliér místem setkání mladých umělců. Žákyní v jeho ateliéru byla i česká umělkyně Růžena Zátková.[1] V roce 1914 Balla také začal tesat a v letech 1916–17 vytvořil známé sochařské dílo Boccioniho pěst.

V roce 1929 Balla podepsal spolu s dalšími umělci, např. Marinettim, Deperem a dalšími Manifest futuristické aeromalby (Manifesto dell'Aeropittura futurista), který byl uveřejněn 22. září 1929 v časopisu Gazzetta del Popolo v článku nazvaném Prospettive di volo.[2] Tento způsob malby byl typický pro tzv. „druhou vlnu futurismu“ a inspiroval ji rozvíjející se zájem veřejnosti o aviatiku.[3]

Po roce 1931 se Balla od idejí kontroverzního futurismu odvrátil. Futurismus jako ideologický směr schvaloval fašismus a válku chápal jako způsob očisty světa a možnost jeho znovuvytvoření na nových základech. Věnoval se hlavně figurální malbě, sochařství a navrhování futuristického nábytku a interiérů.[4] V roce 1935 se stal členem Accademia di San Luca v Římě. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách předních světových galerií, mezi něž patří např. Muzeum moderního umění a Guggenheimovo muzeum v New Yorku, Tate Gallery v Londýně a v mnoha dalších. [5]

Zemřel 1. března 1958 v Římě ve věku 86 let a je pohřben na římském hřbitově Campo Verano.

Dílo (výběr)

  • 1909 Lampada ad arco (Oblouková lampa) – studie světla pouliční lampy
  • 1912 Dinamismo di un cane al guinzaglio (Dynamika psa na vodítku) – studie pohybu ovlivněná chronofotografií
  • 1913–1914 Velocità astratta + rumore (Abstraktní rychlost a hluk) – studie rychlosti na jejím symbolu, automobilu
  • 1914–1915 Scultura Velocità e rumore (Skulptura hluku a rychlosti), rekonstrukce 1968
  • 1916–1917 Prime linee di forza di Boccioni-II (Bocconiho pěst – siločáry II), rekonstrukce 1956–1958

Výstavy

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ WOLF, Veronika. Život a dílo Růženy Zátkové. artcasopis.cz . 2011-07-04 . Dostupné online. 
  2. ↑ Manifesto dell’Aeropittura futurista. www.passerinoeditore.com . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-22. 
  3. ↑ Aeromalba (Aeropittura)
  4. ↑ Giacomo Balla (artmuseum.cz). www.artmuseum.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-15. 
  5. ↑ Giacomo Balla Works Online

Literatura

  • LISTA, Giovanni; BALDACCI, Paolo; VELANI, Livia. Balla : la modernità futurista (katalog výstavy konané v Palazzo Reale, Milán, Itálie, 15. února – 2. června 2008). Milán: Skira, c2008, 2008. 343 s. ISBN 978-88-6130-575-5. 
  • MARTINOVÁ, Sylvia; GREOSENICKOVÁ, Uta. Futurismus. Praha: Slovart, 2007. 95 s. ISBN 978-80-7209-874-3. S. 42–44, 60–64. (překlad z němčiny) 

Související články

Externí odkazy