V dnešním světě je Franz Rosenzweig téma, které se stalo aktuálním v různých oblastech společnosti. Od svého dopadu na každodenní životy lidí až po jeho vliv na ekonomiku a politiku se Franz Rosenzweig stal základním prvkem, který je dnes třeba brát v úvahu. V průběhu let Franz Rosenzweig vyvolal debaty, kontroverze a různé pozice, které poznamenaly způsob, jakým jej vnímáme a jak se k němu vztahujeme. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů obklopujících Franz Rosenzweig, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost, analyzujeme jeho důležitost a důsledky, které má na náš každodenní život.
Franz Rosenzweig | |
---|---|
![]() | |
Narození | 25. prosince 1886 Kassel |
Úmrtí | 10. prosince 1929 (ve věku 42 let) Frankfurt nad Mohanem |
Příčina úmrtí | amyotrofická laterální skleróza |
Místo pohřbení | Neuer Jüdischer Friedhof (Eckenheimer Landstraße) |
Alma mater | Freiburská univerzita |
Povolání | filozof, překladatel, historik, překladatel Bible a teolog |
Nábož. vyznání | judaismus |
Děti | Rafael Rosenzweig |
Rodiče | Georg Rosenzweig[1] a Adele Alsberg[1] |
Příbuzní | Ella Rosenzweig (pravnučka) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Rosenzweig (německá výslovnost: IPA: , poslech; 25. prosince 1886 Kassel – 10. prosince 1929 Frankfurt nad Mohanem) byl německo-židovský filozof, překladatel Bible a spolu s M. Buberem tvůrce filozofie dialogu.
Rosenzweig se narodil v zámožné rodině liberálních Židů, studoval nejprve medicínu, od roku 1907 historii a filosofii ve Freiburgu, kde roku 1912 u F. Meineckeho promoval prací o Hegelovi, v níž kritizoval Hegelův názor o bezvýznamnosti jednotlivce pro celek. Roku 1913 pod vlivem svých křesťanských přátel přestoupil k protestantismu, brzy však tento krok odvolal a věnoval se studiu judaismu u Hermanna Cohena v Berlíně. Za války navázal korespondenci s právním historikem E. Rosenstock-Huessym a začal pracovat na svém hlavním díle, Hvězdě vykoupení (1921).
Po válce byl Rosenzweig pověřen vybudováním Svobodné židovské školy ve Frankfurtu, kde spolupracoval s M. Buberem, G. Scholemem a E. Frommem. Roku 1922 onemocněl roztroušenou sklerózou, takže musel školu opustit. Přesto pracoval na překladech básní Jehudy Haléviho (1075–1141) a společně s Buberem na novém překladu Bible. Knížku Nové myšlení (1925) diktoval už zcela ochrnutý své ženě jen pohyby očí.
Rosenzweig rozhodujícím způsobem ovlivnil židovské myšlení 20. století, zejména M. Bubera, E. Lévinase a G. Scholema. Buber-Rosenzweigovu medaili uděluje každoročně rada Společností pro křesťansko-židovskou spolupráci osobám, jež se o tuto spolupráci zvláště zasloužily.
Roku 1917 uveřejnil jím objevený rukopis prvního programu německého idealismu, společně vypracovaného Hegelem, Schellingem a Hölderlinem. Další významné publikace:
Sebrané spisy (Gesammelte Schriften) vyšly v Haagu v letech 1976–1984 (6 svazků).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Rosenzweig na německé Wikipedii.