František Skála (1923)

František Skála
Narození	16. března 1923 Tuchlovice Československo Československo
Úmrtí	1. září 2011 (ve věku 88 let) Nové Strašecí Česko Česko
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř, grafik, ilustrátor, scenárista, výtvarník, keramik, spisovatel
Manžel(ka)	Alena Skálová
Děti	František Skála (1956)
Příbuzní	Alžběta Skálová[1] a František A. Skála (vnoučata)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Skála (16. března 1923 Tuchlovice, Československo – 1. září 2011 Nové Strašecí, Česká republika) byl český sochař, malíř, grafik a ilustrátor, především dětských knih. Je znám svým kresleným humorem, ale i jako scenárista a autor námětů animovaných a loutkových filmů.^[2] Patří mezi tvůrce estetiky šedesátých let dvacátého století.^[3]

František Skála se narodil 16. března 1923 v Tuchlovicích nedaleko Kladna. V roce 1943 absolvoval Státní grafickou školu v Praze. Od roku 1944 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josefa Kaplického, Josefa Nováka a Emila Filly. Během studií absolvoval studijní cesty do Francie, Belgie, Rakouska, Maďarska, Polska, Sovětského svazu a Číny. Studium ukončil absolutoriem v roce 1949.^[4][2]

V počátku padesátých let dvacátého století se zapojil do činnosti Vysokoškolského uměleckého souboru v Praze nejen jako výtvarník, ale také jako zpěvák a tanečník.^[5]

Od roku 1947 začal pracovat jako karikaturista pro časopisu Dikobraz, následně ve výtvarných redakcích Literárních novin, Mladé fronty a Mladého světa. Obrázkové příběhy kreslil i pro dětské časopisy Mateřídouška a Sluníčko. Od roku 1956 se věnoval ilustracím a grafické úpravě knih, také pro děti a mládež. Jako výtvarník spolupracoval na desítkách titulů knih pro nakladatelství Mladá fronta a Albatros. Často používal perokresbu a barevný akvarel. Ilustroval leporela, povídky pro děti, klasické i moderní pohádky a naučné publikace. Zabýval se také keramickými návrhy a jejich realizací.^[5][6]

Od roku 1960 do roku 1969 byl členem umělecké skupiny Radar a svoje práce se skupinou vystavoval v Antverpách, Frankfurtu nad Mohanem, Havaně, Moskvě a Montréalu. Od roku 1963 pracoval jako samostatný výtvarník. V roce 1964 se stal členem satirické skupiny Polylegran. Zabýval se také plakátovou tvorbou, vytvořil plakáty k filmům Arsen Lupin, Chlap jako hora a dalším.

V roce 1962 začal František Skála pracovat v animovaném filmu. Mezi lety 1964 až 1983 se podílel jako výtvarník, ale i jako scenárista a autor námětů na výrobě dvaceti animovaných a loutkových filmů. Lze jmenovat Pokroky a vynálezy, Budiž světlo (1968), Parohy (1972), Prach a Broky (1973), Straka zlodějka (1976), Panika (1978).^[7] Kreslil většinou komické typy venkovanů a myslivců. Měl velkou úctu k lidské práci a patřil mezi vynikající znalce lidového umění. Obdivoval nejen venkovské chalupy, ale i výrobky hrnčířů, truhlářů nebo kovářů. Vedle výtvarného umění se zabýval také archeologií.^[8]

Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let spolupracoval s architekty na výtvarném řešení několika historických hospod (Český Těšín, Kutná Hora a Tábor) a prodejen.^[9] Spolu s přítelem Dobroslavem Follem vytvořil originální interiér historické restaurace U Dačického v Kutné Hoře.^[10]

V roce 2009 vydal vzpomínkovou knihu Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. V Novém Strašecí, kde prožil poslední léta svého života,^[5] uspořádal v roce 2010 výstavu pod názvem „Myslivecké motivy“.^[2] Zemřel 1. září roku 2011 ve věku 88 let.

Jeho ilustrátorská tvorba se opírala především o folklór, žánr lidového humoru a prvky satiry. Vzor pro jeho tvorbu lze nalézt v humoristické kresbě Josefa Lady nebo také u jeho učitele Antonína Strnadela (například ilustrace v Cikánských pohádkách).^[11]

• 1957 – Evžen Čihák, Jak jsem létal a padal, SNDK
• 1957 – Marie Kršková, Dobráci, filuti, meláci, Mladá fronta
• 1959 – Marie Voříšková, Cikánské pohádky, Mladá fronta
• 1959 – Josef Štefan Kubín, Škubánek, SNDK
• 1960 – Viktor Dusil, Cirkus bez maringotek, Svět sovětů
• 1961 – Marie Bieblová, Travička zelená, SNDK
• 1961 – Michal Sedloň, Doma plno kamarádů, SNDK
• 1962 – Jaromír Jech, Povídá babička povídačku, SNDK
• 1962 – Jiří Šeda, Tajené kroky, SNDK
• 1962 – Jitka Bodláková, Dneska vařím já, SNDK
• 1964 – Rozum do kapsy, SNDK
• 1965 – Jaromír Jech, Žerty s hastrmany a čerty, SNDK
• 1965 – Václav Pavel Borovička, Spadla z nebe, SNDK
• 1967 – Ilona Borská, Ivo Štuka, Barevné pohádky, SNDK
• 1969 – Václav Říha, Zvířátka a petrovští, SNDK
• 1969 – Aloys Skoumal (překlad), Orel z pobřeží, Albatros
• 1970 – Method Kulda Beneš, Švec hrdina, Albatros

• 1971 – Richmal Cromptonová, Jirka v ráži, Albatros
• 1971 – Miroslav Horníček, Strašidla, Albatros
• 1971 – Hana Doskočilová, Micka z trafiky a kocour Pivoda, Albatros
• 1972 – Adrienne Thomasová, Andrea, Albatros
• 1974 – Jaroslav Hašek, Školní výlet, Albatros
• 1975 – Branko Čopič, Tábor u tajné jeskyně, Albatros
• 1975 – Hana Doskočilová, Posledního kousne pes, Albatros
• 1977 – Otakar Moravec, Za krále Cvrčka, Albatros
• 1978 – František Skála, Josef Brukner, Zajíc vítězem, Pressfoto
• 1978 – Hana Doskočilová, Dva dědečci z Dlouhé míle, Albatros
• 1978 – Vojtěch Gaja, Čertovské pohádky, Svoboda
• 1979 – Václav Čtvrtek, O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, Albatros
• 1981 – Otakar Moravec, Ať bylo, jak bylo, z komína se kouřilo, Albatros,
• 1981 – István Csukáš, Buřinka a Bambule, Albatros
• 1982 – Jaromír Jech, Z Krakonošovy mošny, Albatros
• 1982 – Český jazyk I.a II. dil pro 4. ročník ZŠ pro slabozraké, SPN
• 1984 – Otakar Moravec, Za Krušpánka krále, Albatros
• 1985 – Otakar Moravec, Dávno-nedávno, daleko-nedaleko, Středočeské nakladatelství
• 1987 – Václav Tille, Knížka pohádek Václava Říhy^[12]
• 1989 – Václav A. Černý, Bohatýři dávných časů, Lidové nakladatelství
• 1991 – Vladimír Vondruška, Církevní rok a lidové obyčeje, DONA
• 1998 – Marie Soukalová, Náš poklad, Skauting
• 2005 – Vladislav Stanovský, Jak chodil Kristuspán se svatým Petrem po světě, Karmelitánské nakladatelství
• 2010 – Vladislav Stanovský-František Skála, Kouzelná fajfka: veselé havířské pohádky^[13]

• 1954 – Čína ve skicáři, Mladá fronta
• 1970 – Pozor, zde se střílí, Mladá fronta
• 1972 – Čimčarara čim, Albatros
• 2005 – Katalog z výstavy, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory
• 2009 – Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, Futura

Během svého tvůrčího života získal František Skála řadu ocenění. V roce 1962 to byla například „Cena Jaroslava Haška“ a v roce 1967 „Cena za filmový plakát“. V roce 1974 získal na festivalu filmů v Corku cenu za animovaný film Parohy. Roku 1978 dostal Čestné uznání nakladatelství Svoboda za ilustrace ke knize Vojtěcha Gaji Čertovské pohádky a v roce 1981 cenu nakladatelství Albatros za ilustrace ke knize Otakara Moravce Ať bylo, jak bylo, z komínu se kouřilo.^[5] V roce 2006 dostal od města Nové Strašecí ocenění – pamětní plaketu.^[14]

• Venkovský dům malíře Františka Skály

• František Skála ve Filmové databázi
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Skála (1923)