Téma Fondaco dei Turchi je tématem, které v poslední době vyvolalo velký zájem a jeho význam pokrývá více aspektů moderního života. Ať už osobní, sociální, politické, ekonomické nebo technologické, Fondaco dei Turchi hraje zásadní roli ve způsobu, jakým čelíme výzvám a ve vztahu ke světu kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Fondaco dei Turchi a prozkoumáme jeho dopad a relevanci v různých kontextech. Od svého vývoje v průběhu historie přes důsledky pro budoucnost až po svůj vliv na populární kulturu a svou roli při rozhodování, Fondaco dei Turchi nadále přitahuje pozornost odborníků i nadšenců.
Fondaco dei Turchi | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Sloh | Venetian Gothic architecture |
Poloha | |
Adresa | Benátky, ![]() |
Souřadnice | 45°26′31,21″ s. š., 12°19′43,23″ v. d. |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fondaco dei Turchi je palác v Benátkách. Stojí na pobřeží Canal Grande ve čtvrti Santa Croce, v blízkosti se nachází kostel Chiesa di San Marcuola.
Dvoupatrová budova je postavena v gotickém slohu ovlivněném byzantskou architekturou. Augustus Hare ji datoval do devátého století, podle pravděpodobnější verze vznikla v první polovině třináctého století pro Giacoma Palmieriho, poprvé je její existence písemně doložena v závěti Angela z Pesara roku 1309. Roku 1381 se stal palác majetkem Benátské republiky, která jej pronajímala Estenským, Aldobrandiniům i papeži Juliovi II.[1] Pobýval zde také císař Jan VIII. Palaiologos. Od roku 1621 sloužil obchodníkům přicházejícím do Benátek z Osmanské říše k ubytování a uskladnění i prodeji zboží. Tak vznikl název, pocházející z arabského výrazu pro zájezdní hostinec funduk, který dostal v benátštině podobu fontego a v italštině fondaco.[2] Po krétské válce obchod mezi Benátkami a Blízkým východem upadl a budova chátrala, Turci ji však využívali až do roku 1838.
V roce 1860 budovu zakoupila za 80 000 zlatých benátská městská rada a zaplatila její rekonstrukci, kterou řídil Federico Berchet. Při přestavbě vznikla dvojice nárožních věží i cimbuří nad horním patrem. Bylo zde umístěno muzeum se sbírkami, které městu odkázal Teodoro Correr. V roce 1922 se Correrovo muzeum přestěhovalo na náměstí Svatého Marka a ve Fondaco dei Turchi sídlí od roku 1932 Benátské přírodovědné muzeum.[3] Muzeum představuje především ekosystém Benátského zálivu, jsou v něm k vidění i nálezy, které přivezl Giancarlo Ligabue ze své africké výpravy, např. kostra ouranosaura a sarcosucha.