Filip Müller

Dnes je Filip Müller relevantní téma a velmi zajímá mnoho lidí po celém světě. S rozvojem technologií a globalizací se Filip Müller stal místem setkávání různých názorů a pohledů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Filip Müller, od jeho dopadu na společnost až po současné trendy, které ho obklopují. Ponoříme se do hloubkové analýzy, která nám umožní lépe porozumět důležitosti Filip Müller v dnešním světě a jak se v průběhu času vyvíjel. Doufáme, že prostřednictvím tohoto článku poskytneme komplexní pohled na Filip Müller a jeho aktuální význam.

Filip Müller
Narození3. ledna 1922
Sereď
Úmrtí9. listopadu 2013 (ve věku 91 let)
Mannheim
Povoláníspisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Filip Müller (3. ledna 1922, Sereď, Československo9. listopadu 2013) byl jedním z mála členů Sonderkommanda, který přežil Osvětim, největší vyhlazovací tábor nacistického Německa.

Byl svědkem vyhlazení a zplynování více než milionu lidí, přežil a po válce napsal jeden z klíčových dokumentů popisujících holokaust. V jeho knize Eyewitness Auschwitz - Three Years in the Gas Chambers (Sonderbehandlung, neboli Zvláštní zacházení), kterou vydal v roce 1979, popisuje „život“ v systému koncentračních a vyhlazovacích táborů Osvětim-Březinka.

V Osvětimi

V dubnu 1942 odjel Müller, kterému bylo dvacet let, s jedním z prvních transportů do Osvětimi, kde mu bylo na předloktí vytetováno číslo 29236. Byl přidělen na stavbu krematoria a instalaci plynových komor. Zažil příjezdy mnoha židovských rodin a společenství, přičemž jeho úkolem bylo spálit mrtvá těla v krematoriu. Nacisté ho dočasně ponechávali naživu, protože měl přidělený úkol provádět kremaci těl.

Před lidmi, mezi kterými pracoval před plynovou komorou a v ní, musel předstírat, že se jim nic nestane. Jeho rolí bylo vstoupit po procesu zplynování s ostatními pracovníky Sonderkommanda do plynové komory, kde prohledávali a třídili těla, která následně nakládali a odváželi do spalovacích pecí, kam je „cpali“, aby shořeli co nejrychleji. Oblečení mrtvých bylo shromážděno a vydezinfikováno a veškeré hodnotné předměty byly zabaveny příslušníky SS nebo schovány vězni, kteří je potom měnili za jídlo a další potřeby.

Ve své knize mimo jiné popsal, jak snědl jídlo, které nalezl v plynové komoře mezi mrtvými těly.

Také popsal, jak se při psychické krizi pokusil o spáchání sebevraždy tím, že vstoupil do plynové komory s ostatními odsouzenými na smrt. V této souvislosti ve své knize připomněl příběh československých občanů, kteří při vstupu do plynové komory zpívali Ha-Tikvu a Kde domov můj. Müller se v této chvíli rozhodl připojit ke skupině svých krajanů a vstoupit společně s nimi do plynové komory, ale jedna dívka mu to rozmluvila s tím, že by měl přežít a vyprávět o těchto událostech, aby neupadly v zapomnění.

Přestože se svou prací musel podílet, pokud chtěl přežít, na těch nejstrašnějších činech, došel k názoru, že musí zůstat naživu, protože on a jeho spolupracovníci budou pravděpodobně jediní přeživší, kteří mohou podat svědectví o událostech ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Pracoval jako vězeň Sonderkommanda až do evakuace Osvětimi v lednu 1945 a dočkal se svobody v květnu 1945 v pomocném táboře koncentračního tábora Mauthausen.

Po válce

Filip Müller poprvé svědčil po osvobození během svého uzdravování v nemocnici. Toto svědectví však bylo vydáno v české sbírce, která ve své době vůbec nevstoupila do veřejného povědomí. Toto svědectví bylo znovu otištěno v knize The Death Factory (Továrna na smrt) v roce 1966. Müller svědčil v druhém osvětimském procesu ve Frankfurtu v roce 1964 a je také jedním z nejdůležitějších svědků ve filmovém dokumentu francouzského režiséra Clauda Lanzmanna Šoa. Od roku 1969 žil v západní Evropě.

Vydaná práce

Müller, Filip: Eyewitness Auschwitz - Three Years in the Gas Chambers. Chicago 1979. 180 stran. ISBN 1-56663-271-4.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filip Müller na anglické Wikipedii.