Význam Filip Heger v dnešní společnosti je nepopiratelný. Ať už jako veřejná osoba, téma debaty nebo významné datum, Filip Heger zaujímá relevantní místo v každodenní konverzaci. Jeho dopad se vztahuje na všechny aspekty života, od politiky po zábavu, ovlivňuje naše názory, rozhodnutí a činy. V tomto článku prozkoumáme, jak Filip Heger formoval naši společnost a jak nadále hraje ústřední roli v našich životech.
Filip Heger | |
---|---|
Narození | 17. dubna 1734 Kladruby u Stříbra ![]() |
Úmrtí | 26. ledna 1804 (ve věku 69 let) Praha ![]() |
Povolání | stavitel, architekt |
Děti | František Heger (1766–1831) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Filip Heger (17. dubna 1734 Kladruby u Stříbra[1] – 26. ledna 1804 Praha), někdy psán i jako Philipp Heger, Höger, Hoeger nebo Heker, byl český stavitel, architekt a kreslíř z období pozdního baroka a klasicismu.
O jeho mládí a studiu bližší údaje nejsou. Začátky působení v roli stavitele a architekta jsou doloženy až v 60. letech 18. století, kdy pracoval pro Františka Josefa Pachtu v Bezně (nová kostnice, přestavba zámku, nová věž kostela sv. Petra a Pavla, nová fara) a v Jablonném v Podještědí (podíl na závěrečné fázi přestavby zámku Nový Falkenburg, kde je mu připisována např. oranžérie).[2]
V roce 1766 se v Jablonném jeho manželce Johaně narodil syn František.[3] V roce 1770 získal Filip Heger domovské právo v Praze, která pak byla také jeho častým působištěm.
V letech 1761–1766 realizoval přestavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Slatinách.[4] V roce 1767 postavil zámecký kostel sv. Václava v předzámčí ve Stránově,[5] v roce 1771 kostel sv. Anny v Božím Daru. Je mu připisováno také autorství přestavby radnice v Kašperských Horách (1770). V letech 1772–1780 projektoval kostel Povýšení svatého Kříže v Ostružně.[6] Přestavba a rozšíření kostela Narození Panny Marie v Jablonném v Podještědí včetně nové věže je z let 1781–1785.
Z jeho pražských stavitelských prací patří k významným úpravy paláce Pachtů z Rájova (Nové mincovny) v roce 1784 a paláce Losyů z Losinthalu (dnešní Lidový dům) v roce 1787. Na Starém Městě v roce 1790 upravil klasicistně Dům U Zlaté dvojky.
V roce 1793 navrhl rokokovou úpravu interiéru zámku v Benátkách nad Jizerou.[7] Po požáru v roce 1795 navrhl přestavbu radnice ve Slaném.
Kromě stavitelské a architektonické činnosti se uplatnil i jako kreslíř. V letech 1792–1796 vydal vlastním nákladem akvarelem kolorované třicetilistové album kreseb významných pražských staveb, které vytvořil spolu se svým synem Františkem Hegerem (1766–1831, později rovněž působil jako architekt); rytecky kresby reprodukoval Kašpar Pluth.[8]
Spolu s Ignácem Palliardim se zasloužil o založení Zápisné knihy pražských stavitelů, cechovní knihy registrující jména všech stavitelů, kterým byla udělena v Praze koncese (údaje zahrnující období 1639–1903 jsou důležitým pramenem pro poznání české architektury, v roce 1996 je zpracovala Ivana Ebelová).[2]