V dnešním světě se Fabrice de Nola stal tématem velkého významu a zájmu společnosti obecně. Ať už v oblasti politiky, vědy, technologie, kultury nebo v jakékoli jiné oblasti, je nepopiratelné, že Fabrice de Nola upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Od svých počátků až do současnosti hraje Fabrice de Nola zásadní roli ve způsobu, jakým lidé vnímají svět kolem sebe, jak komunikují a jak se k němu vztahují. V tomto článku důkladně prozkoumáme význam Fabrice de Nola a jeho dopad na současnou společnost, analyzujeme jeho význam, jeho výzvy a možné budoucí důsledky.
Fabrice de Nola | |
---|---|
![]() Fabrice de Nola, Autoportrét na negativu, 1999 (olej na plátně, reprodukce na negativním filmu) | |
Narození | 1964 (60–61 let) Messina |
Povolání | malíř a fotograf |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fabrice de Nola (* 1964 Messina Sicílie) je italsko-belgický umělec věnující se malbě a fotografii. Ve svých malbách používá QR kódy. V roce 2006 vytvořil první olejomalbu, která obsahovala texty a odkazy pro internetové připojení mobilních telefonů.[1]
Je synem italské matky a belgického otce. Fabrice de Nola žil v Messině až do roku 1981, navštěvoval uměleckou školu v Palermu, ale po jednom roce odešel, aby se mohl věnovat fotografii. Osmdesátá léta strávil v Miláně a poté se odstěhoval do Mechelenu, rodného města svého otce.[2]
V polovině osmdesátých let pracoval jako malíř dekorací v Ženevě, Káhiře a Římě.[2] V tomto raném období používal fotokopírky a fotografii jako techniky podporující jeho malby. V polovině devadesátých let začal využívat počítač[3] jako nezbytný nástroj pro přípravu a pre-produkci svých obrazů.[4]
V roce 1996 vystavoval v Galerii Il Ponte Contemporanea v Římě, kde zůstal až do roku 2000.[5]
V roce 1997 jej pozval Fabio Sargentini na výstavu Giro d’Italia dell’Arte v Palermu, kterou sestavila Demetria Paparoni, jako přehlídku mladých italských umělců v Galerii l’Attico. [6] Ve stejném roce se zúčastnil akce Roma, 4 young painters (Řím, 4 mladí malíři), na které se předvedla díla čtyř římských malířů a jejímž kurátorem byl Fabio Sargentini newyorské Galerie Generous Miracles.
V roce 1999 na 48. Benátském bienále vystavoval v Authoritratti italiani na Fondazione Bevilacqua La Masa. Vytvořil svůj autoportrét pomocí fotografií, CT a rentgenových paprsků: na jedné polovině je jeho tvář malovaná, zatímco na druhé polovině je vidět lebka, svaly, oko a mozek.
V roce 2000 se zúčastnil dvou skupinových výstav v Římě:Lungo il muro del Gasometro v galerii Teatro India a Giganti ve Fori Imperiali. V témže roce také vystavoval na PAC Sui generis v Miláně. V roce 2008 se zúčastnil VII. Mezinárodního festivalu fotografie v Římě sexpozicí Skip Life (Přeskočit život)[7] a byl také pozván na 15. římské Quadriennale, kde představil reklamní zařízení pro falešnou firmu Neural Pro Company.[8]