V tomto článku se budeme věnovat tématu Fén, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech. Fén upoutal pozornost akademiků, odborníků, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci a dopadu dnes. V průběhu let byl Fén předmětem mnoha studií, debat a analýz, které přispěly k obohacení znalostí na toto téma. S cílem prohloubit porozumění Fén budou zkoumány různé aspekty, které nám umožní pochopit jeho důležitost a důsledky v různých kontextech. Prostřednictvím komplexního a podrobného přístupu budou prezentovány různé pohledy a úvahy, které přispějí k obohacení debaty o Fén.
Fén či vysoušeč vlasů je malý domácí elektrospotřebič, jenž slouží k vysoušení vlasů.
Jedná se o malý ventilátor (malý elektromotor s rotorem na hřídeli, opatřeným lopatkami), jenž z jedné strany nasává vzduch o teplotě okolí a druhou stranou vyfukuje ohřátý. Vzduch ohřívají odporové drátky, které se zahřívají průchodem elektrického proudu. Přístroj může být doplněn plastovou či pryžovou hadicí pro odvod a rozvod ohřátého vzduchu. Ventilátor je uložen v plastovém (dříve kovovém) pouzdru, které směruje proud vzduchu a je opatřeno elektrickou instalací.
Pro přilbové vysoušeče vlasů (se stojanem) se výraz fén v češtině nepoužívá.
Slovo fén je počeštěná forma německého föhn, které znamená teplý suchý jižní vítr vanoucí do údolí na sever od Alp.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandre-Ferdinand Godefroy na francouzské Wikipedii.
Vysoušeč vlasů vynalezl roku 1888 francouzský holič a vynálezce Alexandre Ferdinand Godefroy. Ohřev zajišťoval svítiplyn. Godefroy svůj vynález zlepšoval a roku 1897 začala firma Emerson Electric Company vyrábět a dodávat na trh stojanový elektrický vysoušeč vlasů, nazvaný The Emerson electric. Mfg. C°.
Ruční elektrické vysoušeče vlasů („fény“) byly ve větší míře uváděny na trh zhruba od 2. desetiletí 20. století.[2] Postupně se zvyšoval jejich výkon, snižovala hmotnost a zvyšovala bezpečnost.