Evropská silnice E6
Tento dokument se zabývá tématem Evropská silnice E6 z různých úhlů pohledu s cílem poskytnout komplexní a kompletní vizi tohoto zajímavého tématu. Analyzovány jsou jeho historické aspekty, současné implikace i možné budoucí scénáře. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu jsou zkoumány různé úhly, ze kterých Evropská silnice E6 ovlivnil nebo může ovlivnit v různých kontextech. Stejně tak jsou prezentovány různé odborné názory a nabízena kritická reflexe důsledků a výzev, které Evropská silnice E6 představuje pro společnost jako celek. Tento článek si klade za cíl přispět k analýze a informované debatě o Evropská silnice E6 a poskytnout prvky, které obohacují porozumění a dialog o tomto tématu.
| Evropská silnice E6 | |
|---|---|
 | |
| Mapa | |
 | |
| Základní údaje | |
| Provozovatel | Statens vegvesen Trafikverket |
| Začátek | Trelleborg (Švédsko) |
| Konec | Kirkenes (Norsko) |
| Celková délka | 3 140 km |
| v provozu: | 3 034 km |
| Stát |  Švédsko Norsko |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Evropská silnice E6 je evropská silnice 1. třídy vedoucí po jihozápadním pobřeží Švédska a pak celým Norskem. Začíná v Trelleborgu v jižním cípu Švédska a končí v norském Kirkenesu nedaleko hranice s Ruskem. Celá trasa měří 3140 kilometrů. Je to jeden ze dvou úseků evropských silnic, jemuž bylo ponecháno číslo podle starého systému číslování (druhým je E4).
Původní trasa E6 vedla z Říma, podle nového číslování (od 80. let) je značena jako E35 (do Boloně), pak E45 (do Norimberka, mezi Innsbruckem a Mnichovem E533), pak E51 (do Berlína) a pak E251 (do Sassnitz). Téměř celý úsek E6 přes Skandinávii byl nově očíslován jako E47 (z Helsingborgu) až do Olderfjordu (nejsevernější bod trasy), zbylým 460 km do Kirkenes zůstalo číslo E6, což odpovídalo novému systému, kde sudá čísla jsou vyhrazena rovnoběžkově vedeným trasám a lichá poledníkovým. Švédsko a Norsko však s přečíslováním nesouhlasily a změnu neaplikovaly, s poukazem na neúměrně vysoké náklady na výměnu veškerého dopravního značení (stejně jako u E4). Po vyjednávání tak bylo roku 1992 toto přečíslování zrušeno a silnici bylo vráceno číslo E6.
Trasa
Norsko
- Halden – Sarpsborg – Moss – Vinterbro (E18, E134) – Oslo (E16, E18) – Hamar – Lillehammer – Dombås (E136) – Oppdal – Melhus – Trondheim (E39) – Stjørdal (E14) – Steinkjer – Grong – Mosjøen – Mo i Rana (E12) – Saltdal – Fauske – Hamarøy – Narvik – Bjerkvik (E10) – Setermoen – Nordkjosbotn (začátek peáže E8) – Skibotn (konec peáže E8) – Alta (E45) – Olderfjord (E69) – Lakselv – Karasjok – Tana bru (peáž E75) – Nesseby – Hesseng (E105) – Kirkenes
Galerie
-
Svinesundský most na hranici mezi Švédskem a Norskem -
E6 jižně od Narviku -
Uddevallský most -
Počátek E6 v Trelleborgu -
Konec E6 v Kirkenesu
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku European route E6 na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu evropská silnice E6 na Wikimedia Commons
