V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Evžen de Beauharnais, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a objevíme vše, co toto téma nabízí. Od jeho původu až po jeho význam dnes, přes jeho dopad na různé oblasti společnosti, se ponoříme do úplného ponoření, abychom plně porozuměli Evžen de Beauharnais. Prostřednictvím vyčerpávající a přísné analýzy se snažíme toto téma objasnit a nabídnout globální vizi, která našim čtenářům umožní získat hluboké a obohacující znalosti. Připravte se na cestu objevování a učení, kde Evžen de Beauharnais bude středem pozornosti a klíčem k pochopení vesmíru tak obrovského, jako je vzrušující.
Evžen de Beauhernais, francouzsky: Eugène Rose de Beauharnais, (3. září 1781, Paříž – 21. února 1824, Mnichov) byl francouzský princ, italský místokrál, dědičný frankfurtský velkovévoda, vévoda z Leuchtenberku a kníže z Eichstättu a nevlastní syn Napoleona Bonaparta.
Narodil se Marii Rose de Beauharnais, rozené de Tascher de la Pagerie, a jejímu manželovi vikomtu Alexandrovi de Beauhernais. Josefína (Marie Rose) vyrostla na Martiniku jako dcera majitele cukrové plantáže a v patnácti letech byla poslána do Francie, aby se tam provdala za svého bratrance Alexandra. Alexandr byl synem martinického guvernéra, markýze de la La Ferté-Beauharnais Françoise de Beauharnais, a Marie de Chastullé. Po matčině smrti se Alexandrův otec znovu oženil s Evženií de Tascher de la Pagerie.
Manželství mezi Evženovými rodiči nebylo šťastné. Matka nakonec po klášterním vyhnanství požádala roku 1785 o rozluku a vrátila se na Martinik. Roku 1789 (počátek Francouzské revoluce) se vrátila do Paříže a její salón se stal místem schůzek poslanců Národního shromáždění, včetně jejího manžela. Během pár let se revoluce změnila v krvavou hrůzovládu, jíž padly za oběť tisíce aristokratů včetně krále Ludvíka XVI. a královny Marie Antoinetty.
Evženův otec byl obžalován ze spiknutí a 23. července 1794 sťat gilotinou. Veškerý majetek „zrádce“ republika zabavila. Matka tomuto osudu unikla a roku 1796 se provdala za generála Italské armády, Korsičana Napoleona Bonaparta. Na jeho přání začala používat jméno Josefína, madam Bonaparte.
Evžen i jeho sestra Hortensie navštěvovali přední školy v Saint-Germain. V době, kdy se jeho rodina vyrovnávala s tíživým osudem, se stal tesařským učněm. V roce 1797 se stal Napoleonovým pobočníkem. Bojoval v Egyptě, kde byl zraněn střepinou do hlavy, či v bitvě u Marenga. V roce 1804 získal povýšení na generála a byl dosazen na post velitele jízdních myslivců Císařské gardy.[5] Od tohoto roku byl také členem francouzské císařské rodiny a italským místokrálem. Roku 1806 se oženil s bavorskou princeznou Augustou (1788–1851). O tři roky později vedl armádu v bitvě u Sacile, kde utrpěl porážku. O dva měsíce později za asistence svého vojenského poradce Jacqua Macdonalda zvítězil v bitvě u Raabu (dnešní Győr) a následně i u Wagramu. V roce 1812 se zúčastnil tažení do Ruska, kde se vyznamenal hlavně v bitvě u Borodina a Malojaroslavce.[5]
Po Napoleonově pádu přesídlil do Mnichova. 14. listopadu 1817 mu byl bavorským králem Maxmiliánem I. udělen titul vévody z Leuchtenberka a knížete z Eichstättu. Zemřel ve věku 42 let na krvácení do mozku.[5]
S bavorskou princeznou Augustou měl sedm dětí:
Předchůdce: - |
![]() |
Italský vicekrál 1805–1814 |
![]() |
Nástupce: - |
Předchůdce: - |
![]() |
Leuchtenberský vévoda 1817–1824 |
![]() |
Nástupce: August |