Edmond de Coussemaker

V tomto článku se budeme věnovat tématu Edmond de Coussemaker, které vyvolalo velký zájem a debatu v různých oblastech. Edmond de Coussemaker je relevantní téma, které ovlivňuje každodenní životy lidí na osobní i globální úrovni. V průběhu let se Edmond de Coussemaker vyvíjel a vytvářel různé pohledy a názory, což vyvolalo nekonečné diskuse a analýzy o jeho důležitosti, důsledcích a možných řešeních. Proto je nezbytné ponořit se hlouběji a pochopit složitost Edmond de Coussemaker, abyste si vytvořili informovaný názor a přispěli k dialogu na toto téma. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Edmond de Coussemaker a analyzujeme jeho dopad na dnešní společnost.

Edmond de Coussemaker
Narození19. dubna 1805
Bailleul
Francouzské císařstvíFrancouzské císařství Francouzské císařství
Úmrtí10. ledna 1876 (ve věku 70 let)
Lille
Francouzská republikaFrancouzská republika Francouzská republika
Povolánímuzikolog, politik, hudební skladatel, etnomuzikolog, právník a folklorista
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Řád svatého Řehoře Velikého
ChoťMarie Joséphine Uranie Mignard de La Mouillère
DětiIgnace de Coussemaker
Nidia Anne Rachel de Coussemaker[1]
Élie Henri Marie Félix de Coussemaker[2]
RodičeDr. Charles Romain Stanislas de Coussemaker[1] a Marie-Julie Reine Joets de Metershof[1]
PříbuzníZoé Van Merris (snacha)[2]
Funkcegenerální rada Severu (1848–1876)
President of the Comité flamand de France (1853–1876)
prezident (Lillská akademie věd; 1861)
bourbourský starosta (1874–1876)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Edmond Henri de Coussemaker, (častěji jen jako Edmond de Coussemaker, nebo latinsky Edmundus de Coussemaker, 19. dubna 1805 Bailleul – 10. ledna 1876 Lille), byl francouzský právník, muzikolog a etnolog odborník na frankoflanderskou kulturu.

Společně s Michaelem de Swaen a Marií Petytovou se zaměřoval zejména na propagaci nizozemské kultury ve Francii.

Dílo

  • Hucbald moine de St. Armand et ses traités de musique (1839–1841)
  • Histoire de l'harmonie au Moyen Age (1852)
  • Chants populaires des Flamands de France (1856)
  • Les harmonistes des XII et XIII siècles (1864)
  • Œuvres complètes du trouvère Adam de la Halle (1872)
  • Scriptorum de musica medii aevi. . . . (4 sv.) (1864–1876)

Zvukové dokumenty

  • de Coussemaker, Edmundus. Romances et chansons. Maryse Collache, supranus; Damien Top, tenor; Eric Hénon, pianoforte. Symphonic Productions SyPr 041 2005.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carolus Edmundus Henricus de Coussemaker na latinské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ a b Archiv Guida Gezelleho.

Literatura

  • Dehaisnes, Abbé. 1876. Notice sur la vie et les travaux de M. de Coussemaker. Bulletin de la Commission historique du Nord.
  • Gosselin, Guy. 1994. L'âge d'or de la vie musicale à Douai 1800–1850. Leodii: Margada.
  • Top, Damien. 2005. Een verloren perel: la musique d'Edmond de Coussemaker. Annales du Comité flamand de France.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.