Dnes je Děčín východ tématem, které udržuje společnost v neustálých debatách a úvahách. Od svých počátků až do současnosti je Děčín východ předmětem studia, obdivu a sporů. Jeho dopad na každodenní život lidí je nepopiratelný a jeho vliv v oblastech, jako je politika, kultura, technologie a vzdělávání, je evidentní. V průběhu historie se Děčín východ vyvíjel a přizpůsoboval potřebám a požadavkům společnosti a stal se nepostradatelným prvkem moderního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Děčín východ, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a budoucnost.
Děčín východ | |
---|---|
![]() Staniční budova tzv. Horního nádraží (rok 2024) | |
Stát | ![]() |
Kraj | Ústecký |
Město | Děčín |
Souřadnice | 50°46′30″ s. š., 14°13′23,88″ v. d. |
![]() ![]() Děčín východ | |
Provozovatel dráhy | Správa železnic |
Kód stanice | 556894 |
Tratě | Ústí nad Labem – Velké Březno – Děčín, Děčín – Rumburk, Děčín – Dresden-Neustadt |
Nadmořská výška | 140 m n. m. |
V provozu od | 1874 |
Zabezpečovací zařízení | RZZ-DRS (horní) + TEST C (dolní) |
Dopravní koleje | 7 (horní) + 15 (dolní) |
Nástupiště (nástupní hrany) | horní 2 (3), dolní 2 (2) |
Počet cestujících | 650 (prac. dny), 387 (víkendy) |
Prodej jízdenek | ![]() |
Návazná doprava | Autobus |
Služby ve stanici | ![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Děčín východ je železniční stanice ve městě Děčín v Ústeckém kraji. Vznikla spojením dvou na sobě nezávisle vybudovaných nádraží. Starší staniční budova na rumburské trati je nazývána jako horní, případně jižní nádraží, novější a mohutnější stavba pak analogicky dolní, nebo severní nádraží. Obě budovy jsou odděleny ulicí.
Mezi lety 1867 a 1868 zřídila Česká severní dráha na pravém břehu řeky Labe své vlastní nákladní a osobní nádraží, přestože se v Děčíně (respektive v Podmoklech) již jedno nacházelo (dnes Děčín hlavní nádraží) v majetku Severní státní dráhy.[1] Jednalo se o první stanici jakožto stavebně uniformovanou výpravní budovu na trati z Podmokel přes Benešov nad Ploučnicí do Rumburku.
V roce 1874 postoupila stavba projektu Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) z Vídně přes Znojmo, Havlíčkův Brod, Nymburk a Lysou nad Labem až k Děčínu po pravém břehu Labe a napojovala se na železnici do Drážďan a Berlína.
ÖNWB počítala s novou vlastní budovou, kde by mohla soustředit potřebné zázemí pohraniční stanice. Rakouský architekt Rudolf Frey navrhl velkorysou výpravní budovu v neorenesančním stylu se dvěma křídly a centrální halou svou opulentností se k Vídni odkazující. Cementové dekorace fasád pocházejí z dílny sochaře Ludwiga Strictiuse, taktéž z Vídně. Stanice hrála též pro ÖNWB klíčovou roli z hlediska nákladní dopravy, neboť se trať napojovala na labský přístav, kde byl materiál překládán též do lodí v majetku ÖNWB.[2]
Nádraží v průběhu jeho historie navštívili například František Josef I. nebo severokorejský vůdce Kim Ir-sen.[zdroj?]
Po roce 1945 převzala hlavní dopravní úlohu v Děčíně hlavní vlaková stanice a nádraží Děčín východ postupně přestávalo být vytížené adekvátně ke svému rozměru. Budova dolního nádraží byla v 50. letech vyřazena z provozu a prostorná výpravní hala sloužila jako tělocvična. Horní nádraží bylo roku 1971 opraveno - většina původních plastických fasádních prvků byla nahrazena břízolitovou omítkou - jeho původní podoba mu byla vrácena v roce 2006 při rekonstrukci konzultované s Národním technickým muzeem.[1] Novorenesanční budova železniční stanice je zařazena na seznamu ohrožených nemovitých památek.[3]
Budova Dolního nádraží je od roku 1964 zapsaná na seznamu kulturních památek. Po druhé světové válce sloužila odbavovací hala jako tělocvična. I přes zájem[ujasnit] děčínské pobočky Dopravní fakulty Českého vysokého učení technického roku 2017 však budova chátrá a čeká na nové využití.[1][nenalezeno v uvedeném zdroji]