Druhová rozmanitost

V dnešní době se Druhová rozmanitost stalo tématem velkého zájmu široké škály lidí. Od odborníků v oboru až po ty, kteří hledají informace na toto téma, Druhová rozmanitost představuje bod zájmu pro mnohé. Ať už kvůli svému historickému významu, dopadu na současnou společnost nebo významu ve vědecké oblasti, Druhová rozmanitost je i nadále tématem, které vyvolává velkou debatu a fascinaci. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Druhová rozmanitost a jeho význam v dnešním světě a poskytneme kompletní a aktuální pohled na toto téma.

Přiklad vysoké druhové rozmanitosti. V Mlžném lese může na jednom stromě růst až 80 rostlinných druhů.

Druhová rozmanitost (též druhová diverzita) je biodiverzita na úrovni druhů. Jejím měřítkem je celkový počet živočišných a rostlinných druhů na Zemi a jeho růst.

Počet všech druhů na Zemi není lidmi zdaleka znám - odhady se pohybují mezi 10 miliony a 2 miliardami.[1] Pouze 1,4 milionu druhů je pojmenováno a vědecky popsáno a zařazeno. Stejně jako celkový počet máme jen mlhavé představy o jeho pohybu - tedy přibývání resp. ubývání (mizení, vymírání) druhů. Podle[2] jen za období 1965–1990 vymizelo okolo 50 000 druhů. Podle jiné studie z roku 2014 však k úbytku druhů nedochází.[3][4] Vymírání druhů je jeden ze způsobů měření vlivu člověka na biosféru.

Biodiverzita je základním předpokladem pro udržení druhu. Snižování druhové rozmanitosti se nazývá genová eroze. Pokud se v populační genetice počítá s druhovou rozmanitostí, je tím myšlen počet druhů v populaci. Pokud odpovídají fenotypy organismů jejich genotypům, je druhová rozmanitost přímo úměrná s rozmanitostí genetickou (která odpovídá počtu různých alel v populaci).

Z evolučního hlediska jsou za druhovou rozmanitost zodpovědné mechanismy jako inbrední deprese a speciace, naopak směrem k druhově méně rozmanité populaci vede outbrední deprese a většinou také šlechtění.

Pro ekologické studie je nutné druhovou rozmanitost statisticky vyjádřit. Využívá se pro to různých parametrů, jedním z nejdůležitějších je alfa-diverzita.

Vymírání druhů

K největšímu vymírání druhů dochází v prostředích s největší biodiverzitou a biologickou aktivitou – v deštných pralesích, korálových útesech a mokřadech. Všechny tři jmenované ekosystémy, zejména v posledních letech, strádají přímým či nepřímým vlivem člověka.

Míra vymírání (ale i zvyšování počtu) druhů se dá poměrně přesně stanovit ze změny rozlohy jejich přirozených biotopů. Empiricky bylo zjištěno, že při úbytku přirozeného prostředí na 1/10 přežije polovina druhů. Po odhadu původního počtu druhů v daném prostředí a ze změny rozlohy jejich biotopu lze tedy stanovit odhad současného počtu druhů v dané lokalitě.

Odkazy

Reference

  1. ↑ University of Chicago. A new estimate of biodiversity on Earth. phys.org . 2017-08-30 . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Report of the World Commission on Environment and Development . Organizace spojených národů, 1987. S. 149. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Poplašné zprávy o vymírání druhů staví nová studie na hlavu. National Geographic Česko . 2014-04-23 . Dostupné online. 
  4. ↑ DORNELAS, Maria; GOTELLI, Nicholas J.; MCGILL, Brian; SHIMADZU, Hideyasu; MOYES, Faye; SIEVERS, Caya; MAGURRAN, Anne E. Assemblage Time Series Reveal Biodiversity Change but Not Systematic Loss. S. 296–299. Science . 2014-04-18. Roč. 344, čís. 6181, s. 296–299. Dostupné online. doi:10.1126/science.1248484. (anglicky) 

Literatura

  • Meadowsová, D.: Meze růstu, Argo, 1992, str. 88-89

Související články