Dnes se chceme hlouběji ponořit do Diagnostický půdní horizont, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého dopadu na společnost až po jeho dnešní relevanci je Diagnostický půdní horizont předmětem debat a diskuzí v různých oblastech. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty Diagnostický půdní horizont, analyzujeme jeho vliv v různých kontextech a jeho roli při utváření světa, ve kterém žijeme. Prostřednictvím podrobného a vyčerpávajícího přístupu se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Diagnostický půdní horizont a nabídneme kompletní a obohacující vizi pro všechny, kteří chtějí lépe porozumět tomuto fenoménu.
Diagnostický půdní horizont („půdní horizont“) je vrstva půdy, která má specifické horizontální umístění a určité fyzikální a chemické vlastnosti. Je vymezen souborem vizuálních analytických znaků s hraničními měřitelnými hodnotami. Všechny půdní horizonty tvoří půdní profil.
Existuje velké množství klasifikací půd pro potřeby různých států, které mají samozřejmě odlišné druhy půd. Diagnostické horizonty se značí kombinací písmenočíselných kódů.
Horizonty se označují velkými písmeny – anglické zkratky, popř. číslicemi. K subhorizontům se pak připojuje ještě malé písmeno označující samotný subhorizont. Půdní horizonty se liší chemismem, fyzikálními vlastnostmi, ale též faunou a florou.
Kombinace velkých písmen se používá u přechodných horizontů.
Čtyři jednoduché diagnostické horizonty, tedy horizont A, horizont B a horizont C, jsou znázorněny na obrázku.
Základní horizonty sestupně od zemského povrchu k matečné hornině jsou:
Horizont A (pravý humusový horizont):
Horizont B (iluviální):
Horizont E (eluviální):
Horizont Ca (karbonátový):