Claudius Silvanus

V tomto článku prozkoumáme Claudius Silvanus do hloubky a analyzujeme jeho dopad, relevanci a vliv v různých oblastech. Claudius Silvanus se stal tématem rostoucího zájmu v dnešní společnosti, což vyvolává diskusi a úvahy o jeho důsledcích. Na těchto stránkách prozkoumáme různé aspekty obklopující Claudius Silvanus, od jeho původu a vývoje až po jeho vývoj v čase. Kromě toho rozebereme jeho souvislost s dalšími fenomény a jeho roli při utváření současného světa. Doufáme, že tento článek poslouží jako výchozí bod pro hlubší úvahy o Claudius Silvanus a jeho důsledcích pro každodenní život.

Claudius Silvanus
Narození4. století
Úmrtí7. září 355
Kolín nad Rýnem
Povolánívoják
RodičeBonitus
Funkceřímský císař
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Claudius Silvanus[1] (? – 7. září 355, Colonia Agrippina) byl římský vojevůdce franského původu, který se v létě roku 355 prohlásil římským císařem. Podle antických pramenů se u moci udržel pouhých 28 dní.[2]

Původ a kariéra

Narodil se pravděpodobně v Galii.[3] Jeho otcem byl franský vojevůdce Bonitus, který se vyznamenal za války císaře Konstantina Velikého proti Liciniovi.[4] Není známo, kdy Silvanus vstoupil do armády, ví se jen, že za uzurpátora Magnentia velel jezdcům a před bitvou u Mursy (351) přešel na stranu Magnentiova protivníka Constantia II.[5] Později ho císař povýšil do hodnosti velitele pěchoty (magister peditum)[6] a poslal ho zastavit vpády zarýnských Germánů, což se mu i podařilo.

Uzurpace

Silvanus měl u císařského dvora mnoho nepřátel. Jeden z nich, Dynamius, se pokusil s vědomím dalších, vysoce postavených členů císařského dvora jako byl např. prefekt praetoria Lampadius, zfalšovat Silvanovy dopisy tak, aby se jevilo, že tajně usiluje o císařský trůn. Tyto listy pak Dynamius předal chorobně podezíravému císaři. Ten okamžitě vyslal jakéhosi Apodemia, aby Silvana přivedl. Ten však místo toho, po svém příchodu do Galie, začal ruinovat Silvanův majetek, jako by již byl odsouzen.[7]

Zatím se podařilo Silvanovým přátelům na císařově dvoře dokázat, že dopisy jsou podvržené, a jejich autoři se nakonec na mučidlech přiznali. Přesto byli všichni zproštěni obvinění a hlavní iniciátor Dynamius byl dokonce jmenován correctorem v Etrurii a Umbrii.

Silvanus však o tom nic netušil a v očekávání jisté záhuby se rozhodl obrátit o ochranu ke svým Frankům. Protože neviděl z celé situace jiného východiska, prosbami a sliby přesvědčil své vojáky, aby jej 11. srpna 355 v Colonii Agripinně provolali císařem.[8]

Smrt

Constantius II. se o jeho uzurpaci dozvěděl v Mediolanu (dn. Milán). Pro její potlačení si vybral Ursicina. Jeho záměrem bylo, aby se Silvanus nedozvěděl, že již císař o jeho uzurpaci ví, proto Ursicina vyslal zdánlivě jen proto, aby jej vystřídal ve velení v Germánii. Součástí tohoto poselstva byl i historik Ammianus Marcellinus. Silvanus Ursicina přijal jako přítele a často si mu stěžoval na císařovu nevděčnost, která je oba postihla. Mezitím se začaly Silvanovy oddíly bouřit kvůli nedostatku potravin a toho právě využil Ursicinus k jeho odstranění. Podplatil několik vojáků a ti pak Silvana zavraždili.[9]

Poznámky

  1. ↑ Často uváděné jméno Claudius není zcela jisté. Nápis na milníku z Kampánie (CIL 10, 06945[nedostupný zdroj]) bývá sice většinou doplňován takto: D(ominus) N(oster) Imp(erator) Cl(a)udi(us) / Silvanus Aug(ustus), ale je nanejvýš pochybné, že by Silvanus "stihl" být uznán v Itálii, když byl císařem jen 28 dní, a jeho jméno by se tak mohlo objevit na milníku. V Itálii (v Miláně) se navíc zdržoval jeho soupeř, císař Constantius II. Viz Alexander Demandt, Die Spätantike. Handbuch der Altertumswissenschaft, München 2007, s. 109, pozn. 55. Možná při tesání nápisu došlo k omylu a místo CLVDIUS SILVANVS mělo být CLVDIVS IVLIANVS.
  2. ↑ Epitome de Caesaribus 42, 10.
  3. ↑ Aurelius Victor 42, 15.
  4. ↑ Ammianus Marcellinus, 15, 5, 33.
  5. ↑ Zonaras 13, 8, 16; Ammianus Marcellinus 15, 5, 33; Aurelius Victor 42, 15.
  6. ↑ Ammianus Marcellinus 15, 5, 33.
  7. ↑ Ammianus Marcellinus 15, 5, 9–14.
  8. ↑ Ammianus Marcellinus 15, 5, 15–17.
  9. ↑ Ammianus Marcellinus 15, 5, 17–35; Zonaras 13, 9, 19; Sokrates Scholastikos 2, 32, 11; Sozomenos 4, 7, 4.

Literatura

  • AMMIANUS MARCELLINUS. Dějiny římské říše za soumraku antiky. Praha: Arista : Baset, 2002. 849 s. ISBN 80-86410-26-9. 
  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8. 
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. 

Externí odkazy