Clément Marot
Tento článek se bude zabývat tématem Clément Marot, které vyvolalo zájem a diskusi v různých oblastech společnosti. Clément Marot upoutal pozornost výzkumníků, odborníků a dokonce i běžných občanů díky své relevanci a dopadu na různé aspekty každodenního života. V průběhu let byl Clément Marot předmětem analýz, diskuzí a úvah, což dalo vzniknout různým názorům a pohledům na toto téma. V tomto smyslu je velmi důležité prohloubit znalosti a porozumění Clément Marot s cílem obohatit diskusi a podpořit komplexní a kritickou vizi v tomto ohledu. Proto budou v následujících řádcích prozkoumány různé dimenze Clément Marot s cílem nabídnout úplný a objektivní pohled na toto téma důležité pro dnešní společnost.
| Clément Marot | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. prosince 1495 Cahors |
| Úmrtí | 12. září 1544 (ve věku 48 let) Turín |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Jana Křtitele v Turíně |
| Povolání | básník, spisovatel a překladatel |
| Alma mater | Pařížská univerzita |
| Žánr | epistolární literatura |
| Rodiče | Jean Marot |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Clément Marot (23. listopadu 1496, Cahors – 12. září 1544, Turín) byl francouzský renesanční básník.
Biografie
Byl dvorním básníkem francouzského krále Františka I., avšak přesto byl roku 1526 krátce uvězněn, kvůli podezření z luteránství. Pobyt ve vězení ho inspiroval k jeho nejznámějším pracím, zejména ke sbírce L’Enfer (Peklo). Kvůli náboženským problémům (jisté sympatie k reformaci skutečně měl) působil v letech 1534–36 rovněž v exilu, nejprve v Ženevě (kde byl v kontaktu s Janem Kalvínem) a později v Itálii, která byla jeho naturelu bližší. Zastání vždy nacházel u své ochránkyně, královy sestry Markéty Navarrské.
Opustil středověkou básnickou formu a inspiroval se v antice, podobně jako o sto let později představitelé literární skupiny Plejáda. Marot je považován za jejího předchůdce a inspirátora.[1] Uvedl do francouzské literatury elegii, epigram, epithalamium (svatební báseň) a italskou formu "strambotto" (jednosloký verš satirického obsahu). Proslavily ho též epistolární básně (francouzsky épîtres). Proslul též překladem Davidových Žalmů do francouzštiny (Trente Pseaulmes de David), překládal rovněž Catulla, Vergilia a Ovidia, redigoval dílo François Villona. Vydal jako první Román o růži.
I jeho otec Jean Marot byl básníkem.
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. salon-litteraire.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-29.
Literatura
- ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl II., Renesance a reformace. Století XVI. 2., oprav. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1948. 230 s.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 16. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1058 s. cnb000277218. S. 888. Dostupné online
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Clément Marot na Wikimedia Commons 
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Marot, Clément ve Wikizdrojích (anglicky)- Heslo v Britannice
- Heslo v Larousse
