Chlorid europnatý

V příštím článku budeme hovořit o Chlorid europnatý, dnešním velmi aktuálním tématu. Chlorid europnatý je téma, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě, ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu na osobní úrovni nebo jeho vlivu na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku Chlorid europnatý vyvolal širokou diskusi a vyvolal rostoucí zájem mezi odborníky i fandy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Chlorid europnatý, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a vývoj v čase. Připravte se ponořit se do fascinujícího světa Chlorid europnatý a objevit vše, co toto téma nabízí!

chlorid europnatý
      Eu2+ 0       Cl−
      Eu2+ 0       Cl−
Obecné
Systematický názevChlorid europnatý
Anglický názevEuropium(II) chloride
Německý názevEuropium(II)-chlorid
Sumární vzorecEuCl2
Vzhledbílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13769-20-5
70442-98-7 (dihydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-386-7
PubChem83719
SMILESClCl
InChIInChI=1S/2ClH.Eu/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: BMANZYKPCBPZFG-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost222,86 g/mol
Teplota tání738 °C (1011 K)[1]
Teplota varu2190 °C (2460 K)[1]
Hustota4,86 g/cm3[2]
Rozpustnost ve voděrozpustný
Struktura
Krystalová strukturaortorombická
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid europnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem EuCl2.

Příprava

Chlorid europnatý lze připravit redukcí chloridu europitého plynným vodíkem při zvýšených teplotách:[3]

2 EuCl3 + H2 → 2 EuCl2 + 2 HCl

Při reakci bezvodého chloridu europitého s tetrahydridoboritanem lithným v tetrahydrofuranu vzniká také chlorid europnatý:[4]

2 EuCl3 + 2 LiBH4 → 2 EuCl2 + 2 LiCl + H2↑ + B2H6↑

Vlastnosti

Chlorid europnatý je bílá pevná látka. Krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou Pbnm (Číslo 62) typu chloridu olovnatého. Při vyšší teplotě krystalizuje do kubické krystalové soustavy s prostorou grupou Fm3 (Číslo 202).[2] Při ozáření ultrafialovým světlem, vykazuje chlorid europnatý světle modrou fluorescenci.[5] Chlorid europnatý může tvořit žlutý amonný komplex EuCl2·8NH3 a může se rozpustit na světle nažloutlý EuCl2·NH3.[3]

Chlorid europnatý může reagovat s hydridem europnatým v atmosféře vodíku při tlaku 120 bar za vzniku EuClH, který vykazuje zelenou fluorescenci.[6] Dihydrát je bílá pevná látka, která na denním světle světle modře fosforeskuje. Je velmi citlivý na oxidaci a vzduch a krystalizuje v monoklonické soustavě typu chloridu strontnatého s prostorovou grupou C2/c (Číslo 15) a parametry mřížky a = 1167,8 pm, b = 641,3 pm, c = 670,5 pm, β = 105,3°.[7]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Europium(II) chloride na anglické Wikipedii a Europium(II)-chlorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b POLYACHENOK, O. G.; NOVIKOV, G. I. Saturated vapor pressures of SmCl2, EuCl2, YbCl2. Zhurnal Neorganicheskoi Khimii. 1963, roč. 8, čís. 12, s. 2631–2634. ISSN 0044-457X. 
  2. ↑ a b ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. : Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 446–447. (německy) 
  3. ↑ a b KLEMM, Wilhelm; DOLL, Walter. VI. The halides of bivalent europium: Measurements on the bivalent and the quadrivalent compounds of the rare earths. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 1939, roč. 241, s. 233–238. ISSN 0044-2313. 
  4. ↑ ROSSMANITH, K.; MUCKENHUBER, E. Reaction of rare earth chlorides with lithium borohydride. Monatshefte fuer Chemie. 1961, roč. 92, s. 600–604. ISSN 0026-9247. 
  5. ↑ HOWELL, J.K.; PYTLEWSKI, L.L. Synthesis of divalent europium and ytterbium halides in liquid ammonia. Journal of the Less Common Metals. 1969-08, roč. 18, čís. 4, s. 437–439. Dostupné online . doi:10.1016/0022-5088(69)90017-4. (anglicky) 
  6. ↑ KUNKEL, Nathalie; RUDOLPH, Daniel; MEIJERINK, Andries. Green Luminescence of Divalent Europium in the Hydride Chloride EuHCl. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2015-06, roč. 641, čís. 7, s. 1220–1224. Dostupné online . ISSN 0044-2313. doi:10.1002/zaac.201400531. (anglicky) 
  7. ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. : F. Enke 115 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1083, 1093. (německy) 
Chloridy s prvkem v oxidačním čísle II.

Chlorid americnatý (AmCl2) • Chlorid barnatý (BaCl2) • Chlorid berylnatý (BeCl2) • Chlorid vápenatý (CaCl2) • Chlorid kademnatý (CdCl2) • Chlorid kalifornatý (CfCl2) • Chlorid kobaltnatý (CoCl2) • Chlorid chromnatý (CrCl2) • Chlorid měďnatý (CuCl2) • Chlorid dysprosnatý (DyCl2) • Chlorid einsteinatý (EsCl2) • Chlorid europnatý (EuCl2) • Chlorid železnatý (FeCl2) • Chlorid fermnatý (FmCl2) • Chlorid gallnatý (GaCl2) • Chlorid germanatý (GeCl2) • Chlorid rtuťnatý (HgCl2) • Chlorid indnatý (InCl2) • Chlorid iridnatý (IrCl2) • Chlorid mendelevnatý (MdCl2) • Chlorid hořečnatý (MgCl2) • Chlorid manganatý (MnCl2) • Chlorid molybdenatý (Mo6Cl12) • Chlorid neodymnatý (NdCl2) • Chlorid nikelnatý (NiCl2) • Chlorid nobelnatý (NoCl2) • Chlorid osminatý (OsCl2) • Chlorid olovnatý (PbCl2) • Chlorid palladnatý (PdCl2) • Chlorid polonatý (PoCl2) • Chlorid platnatý (PtCl2) • Chlorid radnatý (RaCl2) • Chlorid ruthenatý (RuCl2) • Chlorid sirnatý (SCl2) • Chlorid selenatý (SeCl2) • Chlorid samarnatý (SmCl2) • Chlorid cínatý (SnCl2) • Chlorid strontnatý (SrCl2) • Chlorid tellurnatý (TeCl2) • Chlorid thornatý (ThCl2) • Chlorid titanatý (TiCl2) • Chlorid thulnatý (TmCl2) • Chlorid vanadnatý (VCl2) • Chlorid wolframnatý (WCl2) • Chlorid xenonatý (XeCl2) • Chlorid ytterbnatý (YbCl2) • Chlorid zinečnatý (ZnCl2) • Chlorid zirkonatý (ZrCl2)