Chlorid berkelitý
V dnešním světě získal Chlorid berkelitý velký význam v různých oblastech. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Chlorid berkelitý hraje zásadní roli v životech lidí. Jeho důležitost se odráží ve způsobu, jakým ovlivňuje náš každodenní život, v rozhodnutích, která děláme, v rozhovorech, které vedeme, a v činnostech, které podnikáme. Proto je klíčové důkladně analyzovat a porozumět roli, kterou má Chlorid berkelitý v našich životech, a také jejímu vlivu na společnost jako celek. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Chlorid berkelitý a jeho dopad v různých oblastech, abychom osvětlili toto relevantní a zajímavé téma.
| chlorid berkelitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid berkelitý |
| Anglický název | Berkelium(III) chloride |
| Německý název | Berkelium(III)-chlorid |
| Sumární vzorec | BkCl3 |
| Vzhled | zelená pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 20063-16-5 13536-46-4 |
| PubChem | 21149391 |
| SMILES | ... |
| InChI | InChI=1S/Bk.3ClH/h;3*1H/p-3
Key: IZRUUNBZXOYLEH-UHFFFAOYSA-K |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 353,36 g/mol |
| Teplota tání | 603 °C (1117 °F; 876 K)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | hexagonální |
| Hrana krystalové mřížky | a = 738,2 pm, c = 412,7 pm |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid berkelitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem BkCl3.
Příprava
Chlorid berkelitý byl poprvé připraven v roce 1970 reakcí chlorovodíku s oxidem berkeličitým nebo berkelitým při teplotě 520 °C:[2]
- Bk2O3 + 6HCl → 2BkCl3 + 3H2O
Vlastnosti
Bezvodý chlorid berkelitý je radioaktivní zelená pevná látka, která je rozpustná ve vodě. Krystalizuje v hexagonální soustavě typu chloridu uranitého s prostorovou grupou P63/m (číslo 176) a mřížkovými parametry 738,2 ± 0,2 pm a c = 412,7 ± 0,3 pm a dvěma molekulami v elementární buňce.[3][4][5] Při zahřátí na teplotu tání se mění jeho krystalová soustava na orthorombickou.[2]
Hexahydrát (BkCl3·6 H2O) krystalizuje v jednoklonné soustavě typu hexahydrátu chloridu americitého s prostorovou grupou P2/n (číslo 13) a mřížkovými parametry a = 966 pm, b = 654 pm, c = 797 pm a β = 93° 46'.[6]
Reaktivita
Chlorid berkelitý reaguje s beryllocenem za vzniku berkelocelenu (Bk(C5H5)3).[7] Reaguje také s kyselinou šťavelovou za vzniku šťavelanu berkelitého, čehož je využíváno při čištění chloridu berkelitého reakcí šťavelanu s kyselinou chlorovodíkovou.[8]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Berkelium(III) chloride na anglické Wikipedii a Berkelium(III)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. : Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy)
- ↑ a b PETERSON, J.R.; HOBART, D.E. The Chemistry of Berkelium. Svazek 28. : Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-023628-2. doi:10.1016/s0898-8838(08)60204-4. S. 29–72. (anglicky) DOI: 10.1016/S0898-8838(08)60204-4.
- ↑ PETERSON, Joseph Richard. The solution absorption spectrum of Bk3+ and the crystallography of berkelium dioxide, sesquioxide, trichloride, oxychloride, and trifluoride. : Dostupné online. doi:10.2172/4575900. UCRL-17875. (anglicky)
- ↑ PETERSON, J.R.; CUNNINGHAM, B.B. Crystal structures and lattice parameters of the compounds of berkelium—II. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1968-05, roč. 30, čís. 3, s. 823–828. Dostupné online . doi:10.1016/0022-1902(68)80443-9. (anglicky)
- ↑ PETERSON, J. R.; YOUNG, J. P.; ENSOR, D. D. Absorption spectrophotometric and x-ray diffraction studies of the trichlorides of berkelium-249 and californium-249. Inorganic Chemistry. 1986-10, roč. 25, čís. 21, s. 3779–3782. Dostupné online . ISSN 0020-1669. doi:10.1021/ic00241a015. (anglicky)
- ↑ BURNS, John H.; PETERSON, Joseph Richard. Crystal structures of americium trichloride hexahydrate and berkelium trichloride hexahydrate. Inorganic Chemistry. 1971-01, roč. 10, čís. 1, s. 147–151. Dostupné online . ISSN 0020-1669. doi:10.1021/ic50095a029. (anglicky)
- ↑ LAUBEREAU, Peter G.; BURNS, John H. Microchemical preparation of tricyclopentadienyl compounds of berkelium, californium, and some lanthanide elements. Inorganic Chemistry. 1970-05, roč. 9, čís. 5, s. 1091–1095. Dostupné online . ISSN 0020-1669. doi:10.1021/ic50087a018. (anglicky)
- ↑ PETERSON, J. R.; YOUNG, J. P.; ENSOR, D. D. Absorption spectrophotometric and x-ray diffraction studies of the trichlorides of berkelium-249 and californium-249. Inorganic Chemistry. 1986-10, roč. 25, čís. 21, s. 3779–3782. Dostupné online . ISSN 0020-1669. doi:10.1021/ic00241a015. (anglicky)