Dnes je Charles Robert Maturin velmi důležité a zajímavé téma pro mnoho lidí po celém světě. Od svých počátků až po svou relevanci dnes Charles Robert Maturin upoutal pozornost akademiků, profesionálů i fandů. S bohatou a složitou historií ovlivnil Charles Robert Maturin jak kulturní, tak sociální aspekty a jeho dopad je i nadále předmětem debat a studií v různých oborech. V tomto článku prozkoumáme význam Charles Robert Maturin a jeho význam v naší současné společnosti, stejně jako výzvy a příležitosti, které představuje pro budoucnost.
Charles Robert Maturin | |
---|---|
![]() Charles Robert Maturin roku 1819 | |
Narození | 25. září 1780 Dublin |
Úmrtí | 30. října 1824 (ve věku 44 let) Dublin |
Místo pohřbení | Francis Street Burial Ground v Dublinu |
Pseudonym | Dennis Jasper Murphy |
Povolání | duchovní, proazik a dramatik |
Národnost | irská |
Stát | ![]() |
Alma mater | Trinity College v Dublinu |
Žánr | gotický román |
Literární hnutí | preromantismus |
Významná díla | Melmoth the Wanderer (Poutník Melmoth) |
Manžel(ka) | Henrietta Kingsburyová |
Děti | Edward Maturin (1812-1881), spisovatel |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Robert Maturin (25. září 1780, Dublin – 30. října 1824, tamtéž) byl irský duchovní a anglicky píšící preromantický prozaik a dramatik, známý především svým gotickým románem Melmoth the Wanderer (Poutník Melmoth) z roku 1820.[1]
Pocházel z rodiny hugenotů, kteří uprchli z Francie po zrušení ediktu nantského roku 1685. Vystudoval Trinity College v Dublinu, stal se duchovním a od roku 1803 byl vikářem dublinské Katedrály svatého Patrika. Roku 1804 se oženil s uznávanou zpěvačkou Henriettou Kingsburyovou, dcerou vlivného církevního hodnostáře, čímž se stal příbuzným Oscara Wildeho, jehož byl prastrýc. Byl dobrým kazatelem, ale měl mnoho světských zájmů. Jako dobrý zpěvák, výtečný tanečník a elegantní společník měl rád společenský život. Pořádal domácí bály, které se brzy staly v Dublinu pověstnými.[2]
Jeho prvními literárními díly byly tři neúspěšné gotické romány, napsané pod pseudonymem Dennis Jasper Murphy. Všiml si jich však Walter Scott a upozornil na ně lorda Byrona. Díky podpoře těchto dvou literátů byla roku 1816 s úspěchem uvedena v londýnském divadle Drury Lane Maturinova divadelní hra Bertram s Edmudem Keanem v hlavní roli. Hru však odsoudil jako nepůvodní, nudnou, nemravnou a bezbožnou Samuel Taylor Coleridge, a poté, co Irská církev odhalila Maturina jako jejího autora (vzdal se svého pseudonymu, aby získal finanční odměnu za uvedení hry), zastavila mu další služební postup.[2]
Finanční úspěch Bertrama byl ale pohlcen tím, že Maturin musel kromě své rodiny podporovat také svého nemocného otce a další příbuzné. Když jeho další dvě divadelní hry nesklidily žádný ohlas, začal se věnovat próze a roku 1820 vydal své mistrovské dílo, gotický román Melmoth the Wanderer (Poutník Melmoth),[1] který měl velký ohlas v literárním světě nejen v Anglii, ale především ve Francii a také v USA.[3] Přesto zemřel v chudobě po dlouhé nemoci, kterou se marně snažil vyléčit.[2] Byl pochován v Dublinu na hřbitově Francis Street Burial Ground.[4]