Borka
V dnešním světě je Borka téma, které nabylo nebývalého významu. Jak na osobní, tak na globální úrovni se Borka stal jedním z hlavních zájmů společnosti, vyvolává diskuse, výzkum a významné změny v různých oblastech. Od vědecké po kulturní sféru přítomnost Borka poznamenala způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a komunikujeme s naším prostředím. Proto je nezbytné plně prozkoumat důsledky a důsledky Borka a také uvažovat o možných řešeních a strategiích pro řešení problémů, které představuje. V tomto článku se ponoříme do širokého spektra aspektů souvisejících s Borka s cílem poskytnout kritický a obohacující pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Borka je odumřelá, povrchová vrstva druhotně ztloustlého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně[1] označovaná jako kůra. Má ochrannou funkci.
Některé druhy dřevin mají borku rozbrázděnou a tlustou několik centimetrů (dub), jiné tenkou a odlupující se či hladkou borku bez rýh (buk).
Borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.
Vznik
Kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praská. K její obnově slouží dělivé pletivo felogén. Ten se nachází mezi lýkem (floémem) a borkou. Směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu), a ty proto odumírají.
-
Borka borovice lesní (Pinus sylvestris) -
Borka lilovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera) -
Platan (Platanus) má různobarevnou hladkou borku -
Borka dubu korkového (Quercus suber)
Odkazy
Reference
- ↑ KINCL, Lubomír; KINCL, Miroslav; JARKLOVÁ, Jana. Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2008. 304 s. ISBN 80-7168-947-5. S. 39.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu borka na Wikimedia Commons
