V dnešním světě se Bobi Wine stal tématem velkého významu a zájmu pro různé sektory společnosti. Jeho dopad na každodenní život lidí vyvolal řadu debat a diskusí o jeho důsledcích. Od svých počátků až po současný stav přitahoval Bobi Wine pozornost výzkumníků, odborníků, profesionálů i obyčejných lidí, kteří se snaží pochopit jeho důležitost a důsledky. V tomto článku prozkoumáme nejdůležitější aspekty související s Bobi Wine, analyzujeme jeho vliv v různých oblastech a jeho budoucnost v neustále se vyvíjejícím světě.
Bobi Wine | |
---|---|
![]() | |
Narození | 12. února 1982 (43 let) Nkozi Hospital |
Bydliště | Wakiso |
Národnost | Baganda |
Alma mater | Univerzita Makerere International University of East Africa Kitante Hill Secondary School |
Povolání | politik, hudebník, byznysmen, boxer a filmový herec |
Politické strany | nezávislý politik (do 2020) National Unity Platform (od 2020) |
Choť | Barbie Itungo Kyagulanyi (od 2011) |
Funkce | Member of the Parliament of Uganda (2017–2021) |
Web | bobiwine |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bobi Wine, vlastním jménem Robert Kyagulanyi Ssentamu (* 12. února 1982, Nkozi) je ugandský zpěvák, herec a politik. Pochází z kmene Baganda a vyrostl v chudinské čtvrti Kamwookya. Je ženatý a má čtyři děti.
Vystudoval umělecký obor na Makerere University. Jeho hudba vychází ze stylů reggae a afrobeat. Šestkrát získal hudební cenu Pearl of Africa Music Awards. Hrál také hlavní mužskou roli ve filmu Situka.
V roce 2012 zahájil veřejné tažení za zlepšení ugandského zdravotnictví, spolupracuje také s dobročinnou organizací Save the Children. V roce 2017 byl zvolen poslancem a od roku 2020 je předsedou opoziční strany National Unity Platform. Ve svém programu slibuje konec korupce a obrací se především na mládež.[1] Časopis Foreign Policy ho zařadil na svůj seznam globálních myslitelů.
V prezidentských volbách v lednu 2021 byl hlavním protikandidátem Yoweri Museveniho. Během kampaně byl zatčen pod záminkou, že jeho shromáždění porušují protikoronavirová opatření.[2] Následovaly protesty, které potlačila armáda. Ve volbách skončil se ziskem 34,8 procenta na druhém místě, výsledek však odmítl uznat a obvinil vládnoucí režim z volebních podvodů.[3]