V tomto článku se ponoříme do Balzamování a zjistíme vše, co o něm potřebujete vědět. Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost, prostřednictvím jeho aplikací a výhod, prozkoumáme každý relevantní aspekt, abychom vám nabídli kompletní vizi Balzamování. Během následujících pár řádků se vydáte na cestu poznání, která vám umožní lépe porozumět tomuto zajímavému tématu. Nezáleží na tom, zda jste v oboru odborník nebo se o něj teprve začínáte zajímat, tento článek má pro každého něco. Připravte se tedy na to, že se ponoříte do fascinujícího světa Balzamování a objevíte všechny zázraky, které nabízí.
Balzamování je umělé konzervování lidských nebo zvířecích mrtvol napuštěním antiseptickými látkami (tzn. protihnilobnými látkami). Je to stav, kdy na těle zemřelého nejsou patrné rozkladné reakce.
V užším smyslu se balzamování chápe jako dočasné umělé uchování mrtvol bez požadavku na trvalé uchování mrtvého těla. Naproti tomu mumifikací se rozumí konzervace mrtvol, která byla také vytvořena uměle speciálními procesy, ale je od počátku navržena tak, aby byla co nejdelší.
V tomto smyslu se dá např. hovořit i o balzamování těla Svatopluka Čecha před pohřbem v roce 1908, o němž informoval tehdejší tisk.[1]
Balzamování mrtvých těl bylo známo již v Asýrii, Persii a zejména ve starém Egyptě.[2]
Balzamování těl čelných komunistických představitelů započalo po úmrtí Vladimíra Iljiče Lenina, kdy bylo jeho tělo v roce 1924 vystaveno nejprve v provizorním (dřevěném)[3] a od roku 1930 v definitivním mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě.
Moderní balzamování (anglicky Modern embalming) je technika dočasné konzervace těl s použitím dezinfekčních roztoků obsahujících formaldehyd. Používá se například v USA, Velké Británii, Rusku nebo Arménii. Tento postup se také často využívá při převozu zesnulého do zahraničí. Cílem není dlouhodobé uchování těla, jako při mumifikaci ve starověkém Egyptě, ale pouze do pohřbu nebo kremace.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Einbalsamierung na německé Wikipedii.