Antonín Konstantin Víták

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Antonín Konstantin Víták, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a jeho dopad na různé oblasti každodenního života. V tomto směru budeme analyzovat jak jeho původ, tak jeho vývoj v čase, přičemž podrobně prozkoumáme jeho vliv na současnou společnost. Kromě toho se budeme zabývat různými pohledy a názory odborníků na Antonín Konstantin Víták s cílem nabídnout komplexní a kompletní vizi tohoto vzrušujícího tématu. Od jeho významu ve vědě, kultuře a technice až po jeho dopad na náš každodenní život, budeme přistupovat k Antonín Konstantin Víták z různých úhlů s cílem obohatit naše čtenářské znalosti a porozumění tomuto nesmírně důležitému tématu.

Antonín Konstantin Víták
Antonín Konstantin Víták
Antonín Konstantin Víták
Narození10. června 1835
Čáslav
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. března 1906 (ve věku 70 let) nebo 4. března 1906 (ve věku 70 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy, Část: 008, oddělení: 2, číslo hrobu:7
Povoláníspisovatel, učitel, novinář, kulturní pracovník, redaktor, vlastivědec, vydavatel, kněz, spisovatel literatury faktu, vychovatel a básník
PodpisAntonín Konstantin Víták – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Školní museum, Autor: Viták, Antonín Konstantin, Vydal vlastním nákladem v roce 1868 v Praze

Antonín Konstantin Víták, křtěný Antonín Václav (10. června 1835 Čáslav[1] – 6. března 1906 Královské Vinohrady[2]), byl český pedagog a spisovatel

Život

Narodil se v Čáslavi v rodině provaznického mistra Václava Vítáka a jeho ženy Barbory rodem Kryšpínové.[1] Základní vzdělání nabral v rodném městě a následně pokračoval ve studiu na královéhradecké gymnáziu. V roce 1856 odešel do piaristického kněžského semináře v Lipníku nad Bečvou[3], kde přijal druhé jméno Konstantin. S piaristickým školstvím a řádem se však později ve zlém rozešel, když vyvolal nelibost svých nadřízených odporem proti germanizačním důsledkům piaristické výuky.

Po krátké epizodě, kdy působil ve Věžkách jako vychovatel ve šlechtické rodině u Viléma z Hansteinu, vykonal v roce 1860 učitelské zkoušky v Brně a věnoval se dále pedagogice. V roce 1861 získal učitelské místo v Jevíčku a téhož roku se oženil s dcerou tamního měšťana Irmou a později se jim narodili dvě dcery a syn, ale dospělosti se však dožila nejstarší dcera Zdeňka.

Viták však vyvolal ve své době nelibost církevních úřadů odvážným bojem za sekularizaci školního vyučování - tedy za odluku školy a církve. Aby nevznikla mýlka, nechtěl tehdy školu odcírkevněnou, nýbrž svobodnou. Víták požadoval zrovnoprávnění učitele a kněze ve vyučování a povinné sebevzdělávání všech vyučujících. Sám založil odborný česky psaný časopise o výchově, nazvaný "Pěstoun", ve kterém neváhal propagovat pedagogické poznatky nekatolických autorů. Toto periodikum osobně vedl do podzimu roku 1865, kdy odešel do Dvora Králové. Zde pod policejním dohledem působil jako učitel náboženství na dívčí škole. Ve Dvoře Králové zažil a ve svých pamětech (vyšly v Praze 1902-1904) podrobně popsal události Prusko-rakouské války v roce 1866.

V roce 1867 Víták vydal vlastním nákladem v Praze "Dějiny královského věnného města Dvora Králové nad Labem", které napsal za pomoci spolupracovníků a místních pamětníků. Na základě Vitákova přetisku svědectví kostelníka Jana Šáfra, přítomného u nálezu Rukopisu královédvorského (RK), v dějinách Dvora Králové nad Labem, bylo při oslavách 50. výročí oné události na podzim téhož roku rozhodnuto zaprotokolovat tuto výpověď u královédvorského okresního soudu.

Ve Dvoře Králové začal Víták také redakčně řídit ediční řadu "Divadelní ochotníček" a roku 1868 sepsal návod k pořádání muzejních sbírek nazvaný "Školní muzeum". Po odchodu ze Dvora Králové prošel ještě mnoha učitelskými působišti a byl dokonce dvakrát sesazen z učitelského místa, než ke konci života zakotvil na Královských Vinohradech u Prahy. Zde také Antonín Konstantin Víták 6. března roku 1909 zemřel,[2] když ještě dopoledne toho dne chtěl pracovat na druhém díle svých "Pamětí starého učitele - persekucí postiženého".

Literární dílo

  • 1861 Patero úvah o školství Brněnském[4]
  • 1865 Nejstručnější Mluvnice česká, z nížto jest možná české[5]
  • 1867 Dějiny královského věnného města Dvora Králové nad Labem[6]
  • 1868 Školní museum[7]
  • 1873 Jitřenka, čili, První biblická čítanka pro útlou mládež[8]
  • 1883 O obcování s lidmi[9]
  • 1902 Paměti starého učitele-vlastence, persekucí postiženého[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Čáslav
  2. ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Antonína Vítáka farnosti při kostele sv.Ludmily a Vinohradech v Praze
  3. ↑ Turistické informační centrum Lipník nad Bečvou, Piaristé v Lipníku nad Bečvou
  4. ↑ Patero úvah o školství Brněnském, Autor:Viták, Antonín Konstantin, Nakladatelské údaje:V Brně: Rudolf Rohrer, 1861
  5. ↑ Nejstručnější Mluvnice česká, z nížto jest možná české, Autor:Viták, Antonín Konstantin, Nakladatelské údaje: V Praze: A.K. Víták, 1865
  6. ↑ Dějiny královského věnného města Dvora Králové nad Labem, Autor:Viták, Antonín Konstantin, Nakladatelské údaje:V Praze: Antonín Konst. Viták, 1867
  7. ↑ Školní museum, Autor:Viták, Antonín Konstantin, Nakladatelské údaje:V Praze: Antonín Konstantin Viták, 1868
  8. ↑ Jitřenka, čili, První biblická čítanka pro útlou mládež, 1873
  9. ↑ O obcování s lidmi, Autor:Viták, Konstantin, von Hohenhausen, Elise, Nakladatelské údaje:V Praze: F.A. Urbánek, 1883
  10. ↑ Paměti starého učitele-vlastence, persekucí postiženého, Autor:Viták, Antonín Konstantin, Nakladatelské údaje:V Praze: Fr. A. Urbánek, 1902

Literatura

  • 2005 Jiří Šíl: Osobnost a dílo Antonína Konstantina Vitáka (1835-1906). In: Sborníček 4 (2005) $b biografické údaje

Externí odkazy